Pod Lovčí

Mokřiny a potoční lesní nivy obtékající ze dvou stran Lovčí skálu, byly v minulosti odvodněny z lesnických důvodů. Lesy tak ale částečně přišly o svoji schopnost retence vody. I to je jeden z důvodů, proč v letošním roce probíhá revitalizace vodního režimu na lokalitě.

Rozloha lokality: 56 ha

Nadmořská výška: 1100 m n. m.

Délka odvodňovacích kanálů: 15 000 m

Ze strání vyvěrají prameny, z pramenů se stávají drobné potůčky, z drobných potůčků dva nevelké přítoky Filipohuťského potoka. Ten se pak vydává do půvabného Povydří. Lesy jsou tedy notně podmáčené – kolem potoků se střídají otevřená vrchoviště, přechodová rašeliniště, podmáčené a rašelinné smrčiny. Samotnou Lovčí skálu korunuje litinový kříž ze zrušeného hřbitova v Srní (dříve bylo na jeho místě parkoviště, nyní už Vzpomínkový park; kříže byly částečně zachovány v muzeích).

Mokré lesy blízko sídel jen málokdy unikly odvodnění – ani tyto nebyly výjimkou. Potoky byly narovnány a ústí do nich povrchové rýhy, což dohromady celkem účinně snižuje hladinu spodní vody. To s sebou přinese hustší a rychleji rostoucí lesy a po suchém se také snadněji lesem prochází i projíždí – ale vodní režim krajiny i spousta vzácných rostlin spláče nad těmito následky.

Obnovit vodní režim dvou drobných přítoků Filipohuťského potoka a tedy i části lesa na vodu bohatých šumavských Plání. Pomoci drobným, v lese skrytým rašeliništím a rašelinným loukám, aby dál fungovaly jako rašelinné otevřené biotopy (po odvodnění totiž poměrně rychle zarůstají lesem).

V pramenné oblasti je potřeba postupovat do pramene: Nejdříve zablokovat odvodňovací kanály, k čemuž nejlépe poslouží dřevěné hrázky. Za nimi se zdrží a nastoupá voda na požadovanou hladinu – pro rašelinné smrčiny k 20 cm pod povrch, na vrchovištích a chudých rašelinných loukách má být pouze 5 cm pod úrovní země. Do kanálů pak přijde různý materiál – zemina z terénních valů na březích, zbytky dřeva, vázané hatě ze smrkových větviček. To vše podpoří zarůstání kanálů až do úplného zmizení. Potoky dostanou řečiště co nejbližší původnímu stavu, tedy mělká a křivolaká, kde to půjde, tam se vrátí do původních tras. To vše přispěje k zadržení vody v horních partiích hor, zpomalení odtoku, ochlazení krajiny a lokálním, pro Šumavu typickým srážkám, kdy tak trochu prší a tak trochu mlží celý den.