Rokytecké slatě
Rozloha: 90 ha
Nadm. výška: 1 100 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 7 600 m
Umístění: Slatě podél horního toku Rokytky mezi Smrkovým vrchem a Medvědem. Rokytka odsud míří k Roklanskému potoku sycena rašelinnou vodou z vrchovišť ve stráních a zároveň sama zavlažuje nivní ostřicová rašeliniště.
Popis stanoviště: Jedny z nejslavnějších modravských slatí a jedno z prvních chráněných území u nás – z běžného lesního obhospodařování byly vyjmuty již v roce 1923, státní rezervace vznikla o deset let později. Ploché a vysoko položené údolí představuje esenci vysokohorských slatí – hodně vody, hodně chladno, sníh se počítá spíše na metry, přežije tu máloco a skoro vše je chráněné a unikátní. Je to vlastně dotek tundry. Místní vrchoviště jsou v plné fázi růstu – jsou vysoce vyklenuté, na vrcholu mají jezírka (blänky), shora je obklopují rašelinné smrčiny, na opačné straně vodu pouští do přechodových (minerotrofních, živinově bohatších) rašelinišť na březích Rokytky.
Co je problém: Ani tak vysoko položené a nedostupné rašeliniště neuniklo pokusům o kultivaci a vyhloubení odvodňovacích kanálů. Většina je naštěstí soustředěna v rašelinné smrčině, které to sice také neprospěje, ale vrchoviště jsou ještě citlivější biotop. Ale i v nich je ukrytých několik rýh, které se v průběhu času erozí do rašeliny hluboce zařízly. Ničení vrchoviště je „pěkně“ vidět na leteckých snímcích – kde je méně vody, tam se ujímají smrky (namísto kleče), bezlesé plochy s rosnatkami a suchopýry se zmenšují, jezírka zarůstají. Kapitola sama o sobě je široká příjezdová cesta z vápencové (!) navážky vedoucí přímo přes vrchoviště. Ta ho ničí hned na dva způsoby: Jednak doprovodné příkopy odvádí velké množství vody, jednak výrazně posouvá pH nahoru (pro rašeliniště je typické velmi nízké a tedy kyselé pH) a podél cesty se objevují cizorodé rostliny, které rostou výhradně na zásaditých půdách. V minulosti byla v údolí malá vodní nádrž používaná při plavení dřeva, ale ta už patří minulosti a nivu obsadily ostřice, oměje a rašeliníky.
Cíl revitalizace: Naprosto klíčové je zabránit dalšímu poškozování vrchovišť i navazujících rašelinných smrčin nepřirozeným odvodněním. V obou případech jde o velmi významné biotopy soustavy Natura 2000. Zároveň budou odstraňovány pozůstatky některých starých cest vybudovaných vojáky v době přísně střeženého pohraničního pásma a navážky cizorodých hornin.
Jaké je řešení: Úkol zní jasně: Zablokovat odvodňovací kanály. V případě vrchovišť to musí proběhnout dokonale – přehrádky budou z fošen vysoustružených na pero-drážku zarážených svisle do rašeliny a pečlivě sesazených dohromady. Voda musí vystoupat až na nějakých 5 centimetrů pod povrch, protože na vrchovišti je opravdu vysoko. Kanály pak budou zahrnuty rašelinou a hatěmi z vázaných větví, což podpoří jejich zarůstání až do zániku. V rašelinných smrčinách jsou jednak kanály (ty budou zahrazeny pro změnu hrázkami z vodorovně položených prken zavázaných do břehů a zásypem ze zeminy a vázaných smrkových otýpek), jednak drobné a zahloubené a narovnané vodní toky. Těm se v rámci možností vrátí původní řečiště a křivolaký průběh. Velká část rašelinných smrčin je aktuálně ve fázi rozpadu po polomu a kůrovci. Zavodnění podpoří obnovu žádoucím směrem – tedy k rozvolněným rašelinným smrčinám.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Mimořádně cenný komplex několika vrchovišť v mozaice s ostřicovými přechodovými rašeliništi v pramenné oblasti potoka Rokytky známý též pod názvem Weitfällerské slatě. Území je chráněno už od roku 1933 jako přírodní rezervace.
Navzdory proslulosti a ochraně bylo jedno z vrchovišť silně odvodněno povrchovými kanály a protnuto zpevněnou lesní cestou. Odvodňovací rýhy proto budou zablokovány dřevěnými přehrádkami a částečně zasypány. V rašelinné smrčině na okraji vrchoviště bude nutné některým narovnaným potokům vrátit jejich přírodní zvlněnou podobu.
Problém a řešení: Navzdory proslulosti a ochraně bylo jedno z vrchovišť silně odvodněno povrchovými kanály a protnuto zpevněnou lesní cestou. Odvodňovací rýhy proto budou zablokovány dřevěnými přehrádkami a částečně zasypány. V rašelinné smrčině na okraji vrchoviště bude nutné některým narovnaným potokům vrátit jejich přírodní zvlněnou podobu.
Březová Lada
Rozloha: 15 ha
Nadm. výška: 850 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 5 180 m
Umístění: Rašelinná louka na levém břehu okolo 410. říčního kilometru (Teplé) Vltavy v místě bývalé osady Slatina-Březová lada (o obě přišla už před několika desítkami let Horní Vltavice). Kousek po proudu a po silnici z Borových lad.
Popis stanoviště: V půvabném a přehledném rozšíření údolí Vltavy bývaly dvě obce – na pravém břehu Březová lada, na levém Slatina. A protože vysoko položené louky v nivě Vltavy oplývají rašeliníky, ani tahle nebyla a není výjimkou – plošší část blíže k řece má charakter hodně podmáčené rašelinné louky, výš nad řekou blíže k silnici přechází ve vlhkou pcháčovou louku a ještě výše v suchou smilkovou. Jde o malé povltavské nivní rašeliniště, předzvěst mnohem větších v Hornovltavském luhu. Občas se tu prolétnou nebo pozdrží chřástali, bekasiny nebo jeřábci.
Co je problém: Protože staří Šumavané nechtěli bydlet v hausbótech na houpavém rašeliništi, tak museli před založením obce louku odvodnit a to hustě vedle sebe položenými mělkými rýhami. Ty jsou pěkně vidět na leteckém snímku (vytváří pravidelný hřeben orientovaný „zuby“ k řece) a některé pronikly i do klasické kreslené mapy. Rýhy pravděpodobně zároveň vyznačovaly hranice záhumenních pozemků. Vesnice už dávno vzala zasvé, ale kanály, byť mělké, stahují vodu dál. Jakkoliv mnohé z nich zarostly ostřicemi, tak mají schopnost přeměnit rašelinný mokřad na louky podstatně sušší. Výše položené louky jsou navíc systematicky odvodněny podzemní meliorací – trubky ústí do obvodového kanálu nad vrchovištěm.
Cíl revitalizace: Zabránit vysychání lučního ostřicovo rašelinného mokřadu se zbytky vrchoviště, pozdržet vodu v krajině a nechat přírodnímu vývoji louku, kde kdysi stála vesnice. Samotný název „lada“ je dvojznačný – může to označovat jak pořádek, tak louky nechané ladem. Necháme-li je ležet ladem, tak budou v pořádku, rozkvetlé a krásné. Že by i srdce Josefa Lady zaplesalo a ruka krajinku načrtla.
Jaké je řešení: Mělké kanály budou zahrnuty zemí (občas zůstal vyrýpnutý materiál na břehu), ty výraznější pak přehrazeny příčnými dřevěnými hrázkami z vodorovně položených prken. Jak nastoupá voda (resp. přestane mizet umělými kanály do Vltavy), tak se dá čekat, že se zde uchytí rašeliníky, ostřice a suchopýry – klasická sestava obyvatel podobných míst. A pak už bude vesnici připomínat jen informační tabulka na parkovišti.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Kdysi poměrně velké vrchoviště na levém břehu Teplé Vltavy bylo silně poškozeno pastvou, odvodněním i borkováním rašeliny. Dnes je z něj dochována jen malá a degradovaná část v centru lokality, ostatní plochy mají ponejvíce charakter mokrých luk. Po bývalé vsi Slatina zde zbyly jen hranice pozemků – odvodňovací kanály. V minulosti bylo území odlesněno a tradičně obhospodařováno. Díky tomu je zde možné vidět široké údolí Vltavy (jinde není pro stromy vidět ani druhý břeh).
Problém a řešení: Převážně mělké kanály odvodňují zbytky vrchoviště i mokré louky kolem, prakticky celé území je pravidelně paseno. V rámci projektu budou kanály zablokovány a zahrnuty zeminou a budou obnoveny drobné přítoky s okolních svahů do říční nivy.
Malý Bor
Rozloha: 25 ha
Nadm. výška: 870 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 3 600 m
Umístění: Na úbočí Vysokého hřbetu při silnici z Hartmanic na Keply na levém břehu Křemelné. Na části bývala osada Malý Bor.
Popis stanoviště: Jádro tvoří blatkový bor – trochu pochmurný a dramatický les s tmavými borovicemi blatkami, houpavou půdou a na konci léta dozdobený rudými kuličkami klikvy. Ten patří do stejnojmenné I. zóny národního parku. Blíže k silnici jsou louky dílem pasené a dílem zarůstající náletovými břízami. Pod lesem jsou patrné zbytky dvou náhonů – ten výše položený zásoboval vodou z Křemelné brusírnu skla; níže začínající pilu. Obojí patřilo k osadě Malý Bor, která čítala v dobách největší slávy několik desítek obyvatel. Němci byli odsunuti po 2. světové válce, zbytek obyvatel v 50. letech po vzniku vojenského újezdu Dobrá Voda. Z vesnice nezbylo zhola nic – jen v Muzeu Šumavy v Kašperských horách si můžete prohlédnout zvon z místní kapličky; stávala naproti parkovišti. V posledních letech se dole na Křemelné objevují bobři a pracují – jak jinak – velmi pilně.
Co je problém: Blatkový bor je dobře zásoben vodou z potůčků, které míří ke Křemelné. Jeden z potůčků si dokonce hraje na ponornou řeku a propadá se přímo pod povrch rašeliniště. Horší je situace ve východní části: Mokřady jsou odvodněné sítí kanálů, prameniště ztrácejí vodu a podél rýh hustě rostou náletové břízy. Mezi kanály jsou zaklety některé drobné potoky, nyní k nepoznání napřímené a zahloubené.
Cíl revitalizace: Největší pozornost bude věnována obnově pramenného systému a drobných potůčků ve východní části. Ty zásobují níže položené louky vodou, které potřebují velké množství vláhy – Křemelná je zde poněkud zahloubená a rozlévá se do nivy méně, než by bylo potřeba; většinu vody tedy nivním rašelinným loukám dodávají prameniště na stráni. A celá akce podpoří i ten cenný a chráněný blatkový bor – nebude zde riziko příliš rychlého odvodu vody.
Jaké je řešení: Blatkový bor necháme tak, jak je – je mu dobře. Umělé kanály ucpeme dřevěnými hrázkami a strhneme do nich břehové valy vyhrnuté při jejich hloubení. Původním potokům najdeme přirozenou trasu a necháme je pomalu a křivolace téct ze stráně ke Křemelné. O další – dotvarování koryt potůčků a zarůstání bývalých kanálů mokřadními rostlinami – se už postará příroda sama. Zároveň poněkud zredukujeme březové nálety – více světla podpoří mokřadní vegetaci.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Lokalitu tvoří několik větších svahových pramenišť s navazujícími mokřady, dnes již zarostlých náletovými dřevinami. Prameniště i potok vytékající z nich byly v minulosti silně odvodněny a potok byl zcela napřímen. Kdysi zde bývala menší lesní rašeliniště, ta však díky odvodnění prakticky zmizela. Na svahové mokřady navazuje údolní vrchoviště s blatkovým borem lemované pásem rašelinných smrčin. Ty u Křemelné přechází v ostřicovou louku a směrem do okolních strání v suché pastviny. Vrchoviště s okolními rašeliništi jsou odvodněním poškozeny jen velmi málo. Kdysi zde bývala vesnice, ta však po válce zmizela a území se stalo součástí vojenského prostoru.
Problém a řešení: Hlavním problémem v místě jsou odvodněná prameniště a napřímené menší potoky. Všechny povrchové odvodňovací rýhy budou přehrazeny a zasypány a narovnaný potok bude odveden z hluboce zaříznuté rýhy a bude vrácen do své původní trasy. Z jeho obnoveného mělkého koryta se bude moct voda rozlévat a sytit okolní mokřady.
Gerlova Huť
Rozloha: 19 ha
Nadm. výška: 950 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 4 100 m
Umístění: Jižně od křižovatky silnic 27 (Klatovy – Železná Ruda) a 190 (směr Prášily). Leží na severozápadním úbočí Toku směrem k Pancíři.
Popis stanoviště: Rašelinná a podmáčená smrčina, jež ukrývá prameny bezejmenného potoka - přítoku Řezné.
Název dostala lokalita podle nedaleké sklářské osady Gerlova Huť. Rod sklářů Gerlových byl asi dosti činorodý – v okolí najdete ještě Gerlův les, Gerlovu pilu, Gerlův potok, Gerlův dvůr i Gerlovu paseku. Na první pohled ze silnice nevypadá les nic moc, ale najdete tu třeba drobnou masožravku rosnatku a občas větší masožravce - vlky.
Co je problém: Les je odvodněný hustou sítí povrchových kanálů zaústěných do potoka. Některé rovné (případně pravoúhle zahnuté) hluboké rýhy jsou pravděpodobně napřímené drobné potůčky. Hlavní potok se v důsledku úprav značně zahloubil – místy protéká až dvoumetrovým "kaňonem", skáče přes obnažené balvany v podloží a voda odtéká příliš rychle pryč. Na Gerlově Huti proto nyní převládá mladý smrkový "hustoles". Mokrý rašelinný les je naproti tomu přirozeně celkem řídký, protože se tam stromům moc nedaří (o to víc volné osvětlené, ale chráněné plochy využívají vzácné rostliny). Pokud je les uměle odvodněný, tak zhoustne, uchytí se více stromů – ostatně proto se odvodnění provádělo.
Cíl revitalizace: Hlavní úsilí se bude soustředit na obnovu přírodního vodního režimu a zlepšení zadržování vody v krajině. Dalším důležitým cílem je podpora obnovy místních porostů rašelinných smrčin, které byly v minulosti poškozeny vysoušením a těžbou. Rašelinné smrčiny jsou evropsky významným (prioritním) biotopem chráněným v soustavě Natura 2000.
Jaké je řešení: Odvodňovací kanály přehradíme dřevěnými přepážkami z prken, čímž vznikne kaskáda vodních „tůní“. Přepážky budou umístěné tak, aby voda stoupla na úroveň cca 20 cm pod povrchem země – to je optimální hladina pro rašelinné smrčiny. Prostory s vodou mezi přepážkami budou zasypány materiálem dříve vyhrnutým při hloubení kanálů (povětšinou zůstal na březích), vázanými hatěmi ze smrkových větví a zeminou. Jde o to, aby kanály nejen přestaly fungovat a stoupla tak hladina podzemní vody, ale aby pokud možno zmizely z krajiny – zarostly, zanesly se hlínou. V rovinatých územích to už mnohde probíhá spontánně – do kanálů napadaly stromy, které vytvořily přirozené přehrázky a za nimi se ve stojaté bahenní vodě ujaly rašeliníky, ostřice a suchopýry. Ve svažitějších terénech je nutné tomuto vývoji trochu pomoci.
Pro nastartování obnovy porostů rašelinných smrčin je třeba husté smrkové mlaziny proředit a obnovit rozvolněnou shlukovitou strukturu stromového patra, která je pro dobře zavodněné přírodní rašelinné smrčiny typická. Hmota z prořezávek bude použita pro tvorbu vázaných hatí, které se rovněž použijí k vyplnění odvodňovacích kanálů. Více světla v znovuzavodněných a prosvětlených porostech podpoří růst rašeliníků a jiné mokřadní vegetace včetně a vzácných druhů, které přehoustlé smrky momentálně dost utlačují.
Hlavní potůček, který je dnes napřímený a velmi hluboký, bude potřeba změlčit a rozvlnit. Na vhodných místech bude jeho tok vrácen do původní trasy. Drobné přítoky čeká něco podobného, ačkoli ty nejsou zahloubeny tak výrazně. Původní trasu potoků zkusíme vypátrat a rekonstruovat všude, kde to půjde. Naštěstí voda si své trasy pamatuje a nejraději se vrací tam, kde už kdysi tekla.
Na vhodných místech budou vyhloubeny mělké ploché jámy (materiál se bude hodit k těsnění hrází) a až do nich nastoupá podzemní voda, která v rašelinném lese není nikdy moc hluboko, tak je osázíme vhodnou mokřadní vegetací. To pomůže rychlejšímu zarůstání a podpoří vzácné rostliny.
Dostupnost lokality: Les leží na samém okraji národního parku. Smrkové mlaziny průchod poměrně ztrpčují. Nejsnazší je přístup je po zelené turistické nebo bílé cyklistické značce spojující parkoviště Hůrecká silnice a Železnou Rudu.
Popis stanoviště: Kdysi rozvolněná rašelinná smrčina, dnes díky silnému odvodnění převážně hustá smrková mlazina. I tak je zde možné na vlhkých místech nalézt vzácnou a krásnou rosnatku okrouhlolistou. Drobné bystřiny, které uhání směrem k Řezné, občas na březích provází blankytně modrá dřípatka horská.
Problém a řešení: Hlavním problémem je silné odvodnění pramenišť i svahových dříve rašelinných mokřadů povrchovými kanály a extrémně zahloubený potok. Cílem revitalizace je vytvořit takové podmínky, aby se zde obnovila rašelinná smrčina. Zablokováním kanálů a obnovou mělkého potůčku se proto lokalita zpětně zamokří a husté smrkové mlaziny budou prosvětleny a prořezány tak, aby jejich struktura připomínala rozvolněný ráz rašelinných smrčin. Tím se jednak sníží ztráta vody výparem a bude dostatek světla pro obnovu rašeliníkového koberce.
Bučina
Rozloha: 43 ha
Nadm. výška: 1 100 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 8 100 m
Umístění: Bukovo-smrkový les na úbočí Vysokého stolce nad asfaltovou Židovskou cestou spojující Borová lada a bývalou obec Bučina.
Popis stanoviště: Pod Vysokým stolcem (a sousední Stolovou horou) pramení Vltavský a Vysoký potok. Oba zde vznikají splynutím několika drobných potůčků a pramenných vývěrů a každý míří trochu jiným směrem, ale nikoliv na dlouho: Na Bukové slati Vltavský potok pohltí Vysoký a před Borovými lady sám posílí Teplou Vltavu. Lesy rozložené ve stráni jsou hlavně smrkové, ale sem tam se tu vyskytnou bukové plošky barvící se na podzim zlatě. Smrky se sice občas také barví zlatě, ale zpravidla to znamená, že je dostal kůrovec nebo jiný hubitel.
Co je problém: Vltavský i Vysoký potok byly narovnané a poslané přímo po stráni dolů. To může vést k jedinému: zahloubí se a začnou odvádět vodu z lesa. Odvodnění zajišťuje také síť kanálů vedených víceméně po vrstevnici a zaústěných do hlavních potoků. Jsou pěkně vidět i na mapě – tvoří hřeben sbíhající se ve Vltavském potoku. Některé z nich budou asi původně potoky – ale po vybagrování a narovnání jsou téměř k nerozeznání podobné od kanálů zbrusu nových a zcela umělých. Většinou je ale prozradí voda – původní, byť zkanalizované potoky obvykle mají aspoň trochu tekoucí vody po celý rok.
Cíl revitalizace: Obnovit pramennou oblast malého potoka do přirozené podoby, tedy do hodně podmáčeného lesa, ve kterém splynutím několika mělkých potůčků vznikají větší, již pojmenované – Vltavský a Vysoký potok.
Jaké je řešení: Kanály odvádějící vodu budou ucpány přehrádkami z vodorovně ložených prken zavázaných do stěn rýhy a zasypány zeminou; celkem hodně hlíny zůstalo na březích z doby jejich hloubení. Smrkové mlaziny poněkud proředíme – více světla pomůže zarůstání kanálů zejména rašeliníkem a další mokřadní vegetací. Rašeliník potřebuje hodně vody a dokáže si ji podržet jako houba – tím podpoří pomalejší odtok z kanálů, postupně je zcela zaplní a za pár desítek let už nebudou dřevěné přepážky ani potřebné, ani viditelné. Poněkud složitější bude práce s potoky, protože jsou hodně zaříznuté. Nicméně i jim lze najít původní koryto (kde to půjde) nebo najít novou, pomalou trasu (kde to bude možné a nutné) a nechat je odtékat zvolna a namísto mizení vody ji lesům dodávat.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Svahové lesní mokřady na úbočí Vysokého stolce, kde se rodí Vltavský potok. Navzdory názvu zde převažuje smrk, protože se jedná hlavně o biotopy podmáčených smrčin; buky tu zabírají jen pár hektarů. V mozaice se zde vyskytují starší porosty i mlaziny, které byly v minulosti odvodněny sítí kanálů.
Problém a řešení: Lesní rašeliniště jsou zde jen na malé ploše a tak při revitalizaci půjde hlavně o obnovu lesních mokřadů a pramenného systému s drobnými potůčky, které byly svedeny do kanálů ústících přímo do potoka. Kanály budou přehrazeny a zasypány, potoky budou vráceny do delší, ale hezčí a přirozenější trasy po svahu dolů.
Černý Kříž
Rozloha: 3 ha
Nadm. výška: 750 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 5 500 m
Umístění: Nad soutokem Teplé a Studené Vltavy a nad soutokem železničních tratí z Nového Údolí a Nové Pece. Stojí ve stínu slavného Mrtvého luhu a kapličkové hory Stožce.
Popis stanoviště: Rašelinná louka v nivě Studené Vltavy byla sečená i pasená – v katastru je dodnes parcela bývalého snad seníku, snad jiné stavby – aktuální využití je dle úředního záznamu „zbořeniště“ a v terénu už je téměř neznatelná. Louky zavlažují potůčky pramenící na úbočí Stožečku, které se zde rozlévají (přesněji rozlévaly dokud nedošlo k odvodnění) a dále pokračují k Vltavě. Voda dala vzniknout rašelinným loukám i malému, nyní skoro zmizelému, nivnímu vrchovišti. Na sečených loukách si lebedí a hnízdí chřástal.
Co je problém: Louky byly odvodněné, aby se zde více dařilo travinám a hůře rašeliníku; méně vody znamená také snazší odvoz sena a další pozitiva a sociální jistoty. Povrchové kanály jsou spíše mělké a málo svažité (tyto louky vůbec spádem neoplývají, kopec se prudčeji zvedá až v lesní partii), díky zachovalému drnu se ani příliš hluboce nezařízly. Vytváří na ploše šachovnicovou síť, která je vidět i na leteckém snímku. Některé kanály jímají drobné potůčky přitékající z lesa a zabraňují rozlití vody do louky. Ta si ale tak docela nedá říct a na některých místech přece jen vznikly podmáčené plochy, zejména v části těsně nad řekou jsou i pěkně zrašelinělé.
Cíl revitalizace: Zachovat malebnou krajinu otevřených luk nad Studenou Vltavou a podpořit rašelinotvorbu na znovu podmáčených loukách.
Jaké je řešení: Většinu kanálů – protože jsou spíše mělké a s malým spádem – postačí zahrnout zeminou a v kritických místech přehradit hrázkami z vodorovně ložených sámovaných prken zavázaných do stěn. V mokřejších částech se bude dbát na výši hladiny podzemní vody – rašelinné louky ji potřebují zhruba 20 cm pod povrchem. Valy z vyhrnuté zeminy na březích rýh poslouží k ucpání kanálů a obsypání hrází. O další se už z velké části postará příroda sama – rašeliník roste v dostatku vody poměrně rychle a sám si ji zadržuje. Rýhy na plošších částech už samovolně zarostly a poznají se jen podle čvachtavějšího zvuku při chůzi – drží se v nich více vody. Vysušené louky mají tendenci zarůstat lesem, což už na části plochy proběhlo, takže k provedeným pracem bude patřit i mírná redukce náletů a ob rok kosení luk.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Velká otevřená plocha v údolí Studené Vltavy na úpatí vrchu Stožečku s lučními rašeliništi a malinkým vrchovištěm, nad kterými odvodnění málem udělalo kříž. Jedná se o louky s rozptýlenými stromy, které mají rádi tetřívci i chřástali.
Problém a řešení: Místo toho, aby se voda přitékající z pramenišť rozlévala do louky, je odvodňovacími kanály svedena přímo a rychle do Vltavy. Rýhy budou zablokovány a zasypány a tím se zvýší hladina podzemní vody, která pomůže přeměnit suchou odvodněnou louku zpět na rašelinnou slatinu. Mokré louky budou také koseny, aby se zabránilo zarůstání dřevinami a posečené části mohly na jaře sloužit pro tetřívky jako tokaniště.
Mrtvý luh
Rozloha: 313 ha
Nadm. výška: 750 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 7 500 m
Umístění: Nad soutokem Vltav, pod horou Stožečkem, kousek od Černého kříže, vedle železnice volarské a novopecké. Ani v mapě nelze minout – velké oko rašeliny lemované zubatou značkou vymezující I. zónu národního parku svítí v mapách turistických i leteckých.
Popis stanoviště: Plochá niva Vltavy Teplé a Studené Vltavy nad soutokem přeplavovaná a spodem sycená vodou z řek i podzemními přítoky od Stožečku dala vzniknout největšímu vrchovišti u nás. Rašeliniště postupně tolik zesílilo a zvedlo se nad terén (řeky se naopak zahloubily), že nyní již není přeplaveno ani při nejvyšším stavu vody a všechnu vláhu bere prakticky jen ze srážek. Střed vrchoviště je mírně vyklenutý – zde je vrstva rašeliny nejsilnější a má mocnost kolem sedmi metrů. Na vrchovišti samém vládne zvláštní nálada – tmavé borovice blatky, volné plochy vyplňují drobné keříčky vlochyně a borůvek, trsy ostřic a bezkolence. Po okrajích roste kleč, místy v mokřadní březiny nebo olšiny, sem tam hustší porosty borovic nebo smrků. Zkraje podzimu se nad jinovatkou ozývá troubení rujných jelenů a lokomotiv na přejezdu. Tetřívci mají Mrtvý luh tak rádi až tu v minulosti bylo několik posedů pro jejich lov. Na Vltavě zase pracují a krmí se bobři, jejich práce je dobře vidět při splouvání řeky.
Co je problém: Dokonce i tak kapitální ochranářský kus byl kdysi poškozený odvodněním. Téměř celý Mrtvý luh obkružuje kanál bránící komunikaci vrchoviště s okolím. V severní části jej zase napříč přetínají dva kanály – jižněji položený už zarostl a zmizel a jeho trasu pouze naznačuje pás bezkolence, který okupuje plochy s proměnlivou hladinou spodní vody, severnější je stále patrný a odvádí vodu do Vltavy. Díky minimálnímu spádu se kanály jen málo spontánně zařízly a jejich hloubka nepřesahuje metr. V jihovýchodní části je pro změnu kanál zdvojený – jde o odvodnění náspu cesty kdysi vedoucí okrajem Mrtvého luhu z Chlumu na Černý kříž; dnes cesta končí na chlumském vodočtu na levém břehu Teplé Vltavy.
Cíl revitalizace: Mělké kanály v čase klimatické změny odvádí příliš mnoho vody a mohou nevratně poškodit i třísethektarové rašeliniště. To má navíc vodu pouze z atmosférických srážek a každá kapka je o to cennější. Hlavním záměrem je tedy ochránit vrchoviště a zachovat ho dalším generacím.
Jaké je řešení: Kanály budou bez milosti ucpány – díky silnému rašelinnému podkladu bude možné použít fošny frézované na pero-drážku sesazené a zatloukané svisle do rašeliny s dostatečným přesahem do dna i stěn. Voda na vrchovišti stoupá velmi mělce pod povrch – zarazí se jen asi pět centimetrů pod ním a právě tam je potřeba ji zvednout v kanálech. Zvodnělé kanály dobře zarůstají rašeliníkem a spontánně se zazemňují – tomu pomůžeme zadržením vody, nasypáním rašeliny a vázanými hatěmi z větviček, které kanály z velké části ucpou. O zbytek se postará příroda a postupně smaže kanály z tváře rašelinného kraje.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Největší šumavské vrchoviště nad soutokem Studené a Teplé Vltavy. Obrovská rašelinná plocha připomínající koláč s mírně vyklenutým středem – mocnost rašeliny je zde až 7 metrů. Pochmurný název dostalo podle velkého množství „kostlivčích stromů“ po velkém podzemním požáru rašeliny.
Problém a řešení: Lokalita byla v minulosti odvodněna jen po obvodu a většina kanálů se již samovolně zanesla a zarostla vegetací. Na východním okraji vrchoviště poblíž soutoku obou Vltav jsou však stále ještě funkční rýhy a díky nim je východní cíp vrchoviště stále vysoušen. Tyto rýhy budou ručně zablokovány.
Rybárny II
Rozloha: 39 ha
Nadm. výška: 1 075 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 5 900 m
Umístění: Prudký svah nad Roklanským potokem z horní strany utnutý asfaltkou z Vchynice-Tetova k Javoří pile a z dolní strany asfaltkou z Modravy k Javoří pile. A je to na Šumavské pláně opravdu pěkný spád: na 1 kilometr délky o 50 výškových metrů. Svah tvoří jižní závěr Oblíku.
Popis stanoviště: Rašelinná smrčina, kterou protékají tři malé potůčky (dva se ve spodní třetině slévají). Navazuje na Tříjezerní slať, která je ale odříznutá horní asfaltkou. Na loukách nad Roklanským potokem bývala osada Rybárna. Les tu je každej pes jiná ves – střídají se mlaziny se staršími porosty i postkůrovcovými plochami uschlých stromů a občasnými holinami po pokusech o asanaci. Co se týče vody nemá les docela jasno: Jsou tu lesy hodně mokré rašelinné, podmáčené i poměrně suché horské třtinové smrčiny.
Co je problém: Zejména nejvýchodněji běžící potůček byl přeměněn na přímo dolů tekoucí strouhu, do které ústí řada kanálů nebo menších a rovněž napřímených vodotečí. To vše může mít jediný výsledek: Les ztratí vodu a potok se zahloubí – v dolních partiích vytváří solidní kaňon o hloubce několika metrů. Místním porostům dodaly ještě plošně rozsáhlé těžby (a polomy stromů, kterým kácení sousedů sebralo ochranu proti větru), protože jde o svah orientovaný přímo na jih a malé stromky bez ochrany vstoje uschlých velikánů mají jen malou šanci na úspěšný životní start. Některé kanály byly naštěstí vedené s tak malým spádem, že v nich voda spíše stojí, z velké části už zarostly rašeliníkem a je z nich docela pěkný mokřad.
Cíl revitalizace: Podpořit rašelinné smrčiny, což v praxi znamená zavodnit je ucpáním kanálů a zpomalením odtoku vody potoky, čemuž pomůže jejich změlčení a rozvlnění. Řídce rostoucí rašelinné smrčině pomůže také zředění mlazin, které se ujaly a zahustily v důsledku odvodnění. Práce s vodou zároveň pomůže kromě rašelinných smrčin také obnově přirozeného vodního režimu.
Jaké je řešení: Kanály nejsou většinou moc hluboké a přehrádky z vodorovných prken obsypaných zeminou odvedou svou práci. Volná místa budou vyplněna půdou a vázanými hatěmi z větviček, což zabrání vytvoření volné vodní hladiny, která v zimě zamrzá a led může hrázky doslova rozervat. Výplň také tvoří vhodný podklad pro mokřadní vegetaci, která většinou neplave volně, ale potřebuje se uchytit na něčem podstatnějším. Potokům najdeme a vrátíme původní řečiště, kde se voda proudí pomaleji, rozlévá se a s cestou do Roklanského potoka si dá trochu načas.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Les ve stráni mezi Roklanským potokem a Tříjezerní slatí je tvořen podmáčenými i rašelinnými smrčinami s malinkým zbytkem vrchoviště v horní části svahu. Lesní porosty ukrývají několik regulovaných potoků, spleť odvodňovacích kanálů a jsou hojně využívány tetřevem hlušcem.
Problém a řešení: Původní rašelinná a podmáčená smrčina se vlivem odvodnění mění na ochuzenou horskou smrčinu – tomu chceme zablokováním kanálů zabránit. Prameniště budou znovu zavodněna a potoky převedeny do původních křivolakých tras a mělkého koryta.
Ptačí slať
Rozloha: 12 ha
Nadm. výška: 1 130 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 3 200 m
Umístění: Ptačí slať se rozkládá v plochém závěru úbočí Malé Mokrůvky nad i pod cestou spojující Filipovu huť a Ztracený. Slať doprovází střední část Ptačího potoku.
Popis stanoviště: Nevelké vrchoviště a doprovodné rašelinné smrčiny, které jsou aktuálně ve fázi zmlazení po orkánu Kyrill a namnožení kůrovce. Nejstarší stromy jsou většinou mrtvé (ale ne všechny, překvapivě hodně z nich to vše ustálo) a pod nimi to ve změti popadaných kmenů zeleně bují – mladé smrčky bojují o místo na slunci dokud je a dokud neobsadí volné plochy sousedi, v mokřejších místech se rozrůstá rašeliník, ostřice a další mokřadní rostliny. Asfaltová cesta rozdělující lokalitu a křížící Ptačí potok se jmenuje Švelská – vede po korunách vypuštěných nádrží Černohorské a Ptačí, které zadržovaly vodu na plavení dřeva. Při náhlém vypuštění udělaly přílivovou vlnu, která posunula nachystaná polena do Vchynicko-tetovského kanálu. Podobným nádržím se říká klausy neboli švele. Z osmi nádržek v povodí Modravského potoka je Ptačí nejmenší a navíc dávno vypuštěná – měla pouze 1 000 m3. Dno nádrže si zabraly rašeliníky a ostřice.
Co je problém: Vrchoviště protínají tři odvodňovací kanály, které svádí vodu do Ptačího potoka; v rašelinných smrčinách pod cestou jich je ještě víc. Rozpad stromového patra prosvětlil celou lokalitu (netýká se vrchoviště, kleče se Kyrill dotknul jen málo) a pomohl rozrůstání rašeliníku a spontánnímu zarůstání některých kanálů. Nicméně je vidět, že vrchoviště se pomalu zavírá, zarůstá klečí i smrky – to je neklamná známka odvodnění.
Cíl revitalizace: Odvodnění vždy znamená rozhození vodního režimu krajiny, zejména té s vodou tolik svázané jako jsou šumavské slatě. Hrozí tedy plíživá degradace jak vrchoviště, tak rašelinných smrčin. Hlavním cílem je tedy zabránění rozkladu unikátního biotopu a zlepšení stavu rašelinných smrčin, kde se tetřevů, datlíků a kulíšků urodilo tolik, že dali jméno potoku, slati i nádrži.
Jaké je řešení: Vrátit a zadržet vodu tam, kde vždycky byla: ve vrchovišti už v hloubce 5 cm pod povrchem, v rašelinné smrčině až ve 20 cm. Ve vrchovišti se kanály zablokují svisle zaráženými fošnami s hranami vyfrézovanými na pero-drážku, nezbytné je dostatečné zavázání do dna i břehů. Hráze se obsypou materiálem – rašelinou, zeminou -, kanály pak dostanou porci vázaných hatí ze smrkových větviček. To napomůže zadržení vody v požadované hloubce pod povrchem a také urychlí zazemnění a zarůstání zejména rašeliníkem, ale také ostřicemi a další rašelinnou flórou. V rašelinných smrčinách půjde o totéž, jen v provedení z vodorovně položených sámovaných prken.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Malé vrchoviště obklopené rašelinnými smrčinami, které dnes již dobře regenerují po žíru kůrovce. Některé staré smrky přežily, většina jich po odumření pomalu lehá. Malých stromků je tu nepočítaně a horský mokřadní les se pozvolna obnovuje.
Problém a řešení: Vrchoviště je protnuto několika odvodňovacími kanály, další příkopy vysušují rašelinnou smrčinu nad i pod silnicí. Všechny bude potřeba zablokovat - více vody pomůže návratu rašelinného lesa.
Jezerní slať
Rozloha: 101 ha
Nadm. výška: 1 070 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 2 600 m
Umístění: V plochém sedle mezi Hůrkou a Březovou horou nebo chcete-li mezi Kvildou a Horskou Kvildou vedle silnice č. 169.
Popis stanoviště: Navzdory názvu zde jezírko nehledejte, už zarostlo rašeliníkem a na jeho místě se nachází „pouze“ mokřejší mokřina (pokud se chcete podívat do rašelinné hladiny tak zkuste jezery více obdařenou nedalekou Tříjezerní slať). Rozsáhlá slať zde má dokonalé podmínky ke vzniku: Ploché sedlo ve vysoké nadmořské výšce, pramení zde několik potůčků, podloží je málo propustné, srážek tu každoročně spadne přes 1 200 mm a teplota spadne pod nulu v průměru 252 dnů do roka (tomu ale pomáhá už vyvinuté rašeliniště, vytváří si vlastní mikroklima). Severské klima tu ocení vegetace zbylá z doby ledové, vévodí jí hlavně bříza trpasličí, která je tu opravdu hojná. A líbí se jí tu tolik, že se kříží s břízou karpatskou v břízu Seidlovu – tu u nás najdete už jen na Božídarském rašeliništi a šumavské Bukové slati pod Borovými lady.
Co je problém: Snadná dostupnost se stala slati trochu osudnou – právě proto se zde vyplatila těžba rašeliny na stelivo a palivo. Naštěstí se jen ručně borkovalo, ale odnesla to severní část – jsou tu pěkně patrné sušší vyvýšené špalky ponechané rašeliny a mezi nimi zavodnělé zářezy s ostřicemi, rašeliníkem a vůbec směřující k docela pěknému mokřadu (pěknému v perspektivě obnovy po těžbě). Kromě toho střed rašeliniště vysušuje kanál začínající prakticky pod dřevěným chodníkem, do kterého se postupně vlévají drobné potoky a slať nakonec opouští jako Kvildský potok.
Cíl revitalizace: Zabránit degradaci zcela unikátní a velmi rozsáhlé vysokohorské slati. Vytěženou část nelze zcela zachránit, ale je možné podpořit mokřadní vegetaci v proláklinách a zrychlit spontánní rašelinotvorbu.
Jaké je řešení: Ústřední kanál bude nutné zablokovat a umožnit pomalý a spíše plošný odtok, který se až v posledních stovkách metrů spojí v Kvildský potok. Kanál byl vytvořen kvůli odvodnění těžené části – po jeho zablokování podzemní voda nastoupá a pomůže přirozené obnově poškozené partie. Vzhledem k velké vrstvě rašeliny je možné příčné hrázky budovat z fošen zarážených svisle a sesazených na pero-drážku. V okrajových částech slatě jsou spíše nahodile rozmístěné další převážně mělké a suché kanály – ty budou také zablokovány a zahrnuty půdou. Za pár let nebude k poznání, že tam vůbec kdy byly.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Legendární mrazová kotlina mezi Kvildami s velkým vrchovištěm, na kterém se ručně borkovala rašelina. Ojíněná rána nejsou výjimkou ani v srpnu. Na zachovalém zbytku rašeliniště se vyskytuje kompletní sestava rašelinné flóry i fauny. Je zde vyhlášené tokaniště tetřívků.
Problém a řešení: Rašeliniště bylo kdysi těžené – svědčí o tom rašelinné hrby (špalky) oddělené vytěženými jámami (vanami), které ale už zarůstají. Problémem je centrální odvodňovací kanál, který třeba zablokovat.
Hamerské slatě
Rozloha: 16 ha
Nadm. výška: 1 060 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 3 146 m
Umístění: Hned vedle silnice 169 na půl cesty mezi Kvildou a Horskou Kvildou, nad osadou Vydří most.
Popis stanoviště: Kousek vrchoviště nad Hamerským potokem, které těžbou skoro vzalo zasvé. Ve stráni pramenilo několik potůčků (levostranných přítoků Hamerského), na kterých se rozrostlo vrchoviště rámované rašelinnou smrčinou. Jeden z nich, uměle narovnaný, pramení z mokřiny v jihovýchodní části. Kolem potoka jsou patrné sejpy po těžbě zlata.
Co je problém: Rašeliniště z velké části zmizelo, bylo odvodněno a odtěženo. Sice ručně, borkováním – na stelivo a topení – ale stejně dostalo zabrat. Na letecké mapě vypadá jako pruhované – tmavší pruhy jsou hřbety zachované rašeliny, světlejší a zelenější jsou zářezy, kterými se ztrácí voda.
Cíl revitalizace: Zachránit, co půjde. I rašeliniště, které přišlo o většinu rašeliny má šanci. Sice z něj už těžko kdy bude vrchoviště (na to by bylo nutné mnohem chladnější a vlhčí klima), ale je možné zabránit jeho dalšímu poškozování a podpořit rozvoj biotopů na menší vrstvě rašeliny – v tomto případě půjde o rašelinnou smrčinu, kde se vrstva rašeliny v podloží nepočítá v metrech, ale spíše na decimetrech.
Jaké je řešení: Nejdříve bude nutné zabránit příliš rychlému odtoku vody – některé stružky už se zakously dost hluboko a v rašelině si vyhloubily více než metrové kaňony. Tomu zabrání dřevěné přehrádky z drážkovaných sesazených fošen zarážených do země svisle (tam, kde zbylo dost rašeliny) nebo prken položených vodorovně zavázaných do stran (kde už zmizelo příliš rašeliny a je obnažený minerální podklad). Nejde o vytvoření zaplavující přehrady, ale kaskády tůněk, kde voda zůstane a nastoupá do výšky cca 20 cm pod povrch – právě tak vysoko ji potřebují rašelinné smrčiny. Potůček dostane mírnější spád šikmo na svah a ne přímo dolů. A to vše, jak doufáme, postupně zaroste rašeliník, ostřice, suchopýry a další mokřadní rostliny. A za pár desítek let nebude po hrázkách ani těžbě ani stopy.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Vrchoviště přes silnici sousedící s Jezerní slatí. Na Hamerském potoce se těžilo zlato a svědčí o tom sejpy, na slati se ručně těžila rašelina a svědčí o tom odvodňovací rýhy a pruhy rašeliny. Občas tu můžete potkat tetřeva, tetřívka i rysa.
Problém a řešení: Vrchoviště kvůli těžbě rašeliny a odvodnění prosychá, problémem jsou hlavně kanály na SZ okraji. Jejich zablokování může významně pomoct oživení rašeliniště.
Pramenská
Rozloha: 21 ha
Nadm. výška: 1 100 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 4 800 m
Umístění: Lokalita se nachází okolo cesty z Kvildy k pramenům Vltavy mezi Vltavou a Vltavskou cestou a také kolem cesty Za jezírkem stoupá po úpatí Čertova vrchu proti proudu malého potůčku.
Popis stanoviště: Nivní vrchoviště na pravém břehu mladé Teplé Vltavy doprovázené rašelinnými a podmáčenými smrčinami sevřené v úzkém údolí, které se po proudu pomalu směrem ke Kvildě rozšiřuje. Ze silnice není řeka často ani vidět a lesy mohou vypadat nezajímavě, ale přesto se tu potkává hořec panonský i hořeček český, několik druhů ostřic, v řece na pstruhy číhají perlorodky, proletí tu datlík, projde rys. Podzimně zbarvené ostřice a bezkolence mezi řídce rozhozenými bažinnými borovicemi při vltavském břehu si podmaní každé, i nezaujaté srdce.
Co je problém: Lesy protíná asfaltová cesta, kterou doprovází příkopy, a to znamená přerušení plošného odtoku vody ze stráně a jeho koncentraci do několika málo propustků. Mezi řekou a cestou se nachází také několik větších i menších povrchových kanálů vedoucích kolmo nebo šikměji k řece vodu z mokrých smrčin (pravděpodobně bývalé náhony). To vše vyvolává plíživé změny: lesy ztrácí vodu, rašeliníky ustupují, pomalu se prosazují suché horské nebo vyloženě kulturní smrčiny na úkor rašelinných a podmáčených. Vrchovišti to přirozeně také neprospěje a má tendenci k zarůstání. Některé drobné toky mají příliš přímé a hluboké koryto.
Cíl revitalizace: Zachovat jedno z nejvýše položených nivních vrchovišť na Vltavě a zachovat rašelinné a podmáčené smrčiny doprovázející řeku v zaříznutém údolí.
Jaké je řešení: U kanálů je řešení celkem snadné a známé: Jejich zablokování dřevěnými hrázkami a pokud možno zasypání – na březích kanálů zbylo značné množství materiálu, který se k tomuto účelu dokonale hodí. To zadrží podzemní vodu v požadované hloubce pod úrovní terénu a zabrání jejímu příliš rychlému odtoku do Vltavy. Na levém břehu u bezejmenného přítoku půjde také o obnovu malých toků – rozvlnit je a změlčit jejich koryto.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Vrchoviště a rašelinné lesy provázející mladou Teplou Vltavu pár kilometrů nad Kvildou. U řeky je vlhčeji, objevují se rašelinné louky se stromy stojícími po kotníky ve vodě a po lýtka v ostřici.
Problém a řešení: Zamokřené lesy protínají větší i menší kanály, neblahý účinek má i odvodnění Vltavské cesty (soustředí vodu ze svahu do několika málo propustků). Kanály budou zablokovány s cílem zvýšit hladinu podzemní vody, což příznivě ovlivní přirozeně podmáčené a rašelinné lesy.
Rybárny I
Rozloha: 27 ha
Nadm. výška: 1 075 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 7 220 m
Umístění: Rozšíření údolí Roklanského potoka nad a pod chatou Rybárna při cestě z Modravy na Javoří pilu. Zakončení Adamovy hory nad nivou potoka.
Popis stanoviště: Rašelinné i smilkové louky, ostřicovo-rašelinná niva, rašelinné lesy a omějová prameniště. Na úbočí Adamovy hory pramení několik potůčků (jeden z nich má opravdu tři prameny vyvěrající pod prudkou strání, jak z trampské písničky), které podmáčí louky i lesy, ve kterých se tím pádem daří rašeliníku, ale i dalším rostlinám, třeba omějům, arnikám a hořcům. Louky bývaly sečené na stelivo, lesy na topivo. Nejde tedy o super cenné území, ale přesto si zaslouží pozornost.
Co je problém: Místní louky a lesy neunikly osudu valné části podmáčených míst: Byly odvodněné. Les zde navíc rozdělil průsek podél elektrického vedení. Většina kanálů začíná v prameništích a vede vodu nejpřímější cestou do potoka. Většinou jsou mělké, ale některé se zařízly o více než metr pod povrch. Potoky byly přeměněné v rovné (případně pravoúhle zalomené) strouhy – a opět vedou vodu co nejrychleji do potoka a cestou vezmu i další, podpovrchovou (zaříznutý potok funguje jako drén, sbírá vodu i pod zemí). To vše vede k tomu, že se z rašelinné a podmáčené smrčiny pomalu stává obyčejný horský les. Nic proti nim, ale Šumava je typická právě těmi mokrými, které jsou málokde. Odvodnění je hodně patrné i v louce a nivě u potoka – tam, kde by za normálních okolností byla jemná a vzpřímená ostřice zobánkatá (s výraznými klásky) podrostlá nahusto zeleným rašeliníkem je nyní poléhavá ostřice třeslicovitá, která pod sebe nepustí skoro nikoho jiného.
Cíl revitalizace: Obnovit vodní režim krajiny – zpomalit příliš rychlý odtok vody, ucpat kanály, které vysávají prameniště,rozvlnit narovnané potoky. A pomoci rašelinným smrčinám a loukám, aby se kvůli chybějící vodě neměnily lesy a louky horské, ale suché.
Jaké je řešení: Odvodňovací kanály ucpou příčné přehrázky z prken, které kanál přemění na kaskádu tůněk, kterými voda nemizí do potoka, ale vsakuje se zpět do lesa nebo louky. V částečně zasypaných tůňkách se dobře daří mokřadní vegetaci – hlavně rašelinikům a ostřicím – které je postupně zarostou a vygumují z krajiny. Potoky mezi prameništi a Roklanským potokem necháme téct pomalu, křivolace a rozlévat se tak, jak je jim přirozeně dáno.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Rašelinná louka a rašelinný les nad a pod chatou Rybárny u Roklanského potoka. Setkávají se tu podmáčené rašelinné louky se suchými smilkovými trávníky ve stráni, v potoční nivě vykvétají oměje. Lesy jsou mokré více či méně – podle funkčnosti odvodnění.
Problém a řešení: Ze spleti kanálů odlišíme původní potoky a vrátíme jim mělké, křivolaké a pokud možno původní řečiště. Ostatní odvodňovací kanály budou ucpány a necháme je zarůst rašelinnou vegetací.
Stožecká
Rozloha: 29 ha
Nadm. výška: 800 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 7 800 m
Umístění: Lokalita se nachází v sedle mezi dvěma významnými vrchy Stožec (1065 m n. m.) a Spáleniště (961 m n. m.) asi jen dva kilometry od obcí Stožec a České Žleby. Po obou stranách obklopuje zpevněnou cestu ze Stožce na Dobrou.
Popis stanoviště: Lokalita je ukázkou odvodněného kusu lesní krajiny mimo charakteristická šumavská rašeliniště. Rašeliniště bychom tu stěží hledali, prakticky celou plochu tvoří podmáčený, ale hodně přeměněný a v zásadě hospodářský les. Jde v podstatě o mělké sedlo a lokalita tvoří rozvodí mezi zdrojnicemi dvou potoků, z nichž jeden teče na sever do Teplé Vltavy (Žlebský potok) a druhý na jih do Studené Vltavy (Mlýnský potok). Husté stejnověké porosty smrku a smrkové mlaziny nepatří zrovna mezi pestré a bohaté biotopy, přesto tu můžeme najít svěže fialové roztřepené zvonečky dřípatky horské nebo podivuhodnou a vzácnou houbu korálovec jedlový, který v nouzi nepohrdne ani smrkem.
Co je problém: Přestože v blízkém okolí lokality jsou hodnotné staré smíšené porosty na vrcholu Stožce i Spáleniště, lokalita samotná je příkladem kdysi podmáčených porostů dnes zcela proměněných hospodářským působením člověka. Husté a důkladné odvodnění způsobilo pokles hladiny podzemní vody a vysušení porostů. Kromě husté sítě povrchových kanálů jsou zde i napřímené zahloubené potoky. Těžba dřeva po několik generací lesa a umělé stejnověké výsadby jsou příčinou toho, že porosty při mapování biotopů ČR ani nebyly zařazeny mezi přírodní biotopy. Podstatnou část lokality dokonce tvoří silně odvodněné smrkové mlaziny. Někdejší podmáčené smrčiny se strukturovaným stromovým patrem a zamokřenými rozvolněnými stanovišti již zanikly. V porostech jsou jen místy buky a v nivách potoků se zčásti dochovaly olšiny. Přesto je zde možné na pár místech potkat dřípatku horskou, která se houževnatě drží pozůstatků vlhčích stanovišť.
Cíl revitalizace: Hlavním smyslem revitalizace je obnovit funkční pramenné systémy obou potoků a celkově přírodní vodní režim na rozvodnici tak, aby se podpořilo přirozené zadržování vody v porostech a zvýšila hladina podzemní vody na odpovídající úroveň. Jen tak bude možné do budoucna uvažovat o tom, že se vhodným managementem podaří nasměrovat vývoj alespoň části porostů zpět k podmáčeným smrčinám.
Jaké je řešení: Hlavním opatřením bude zablokování a ucpání odvodňovacích kanálů. Vzhledem k minerálnímu podkladu ve dně rýh budou použity hrázky z vodorovně umístěných prken. Spády zde naštěstí nejsou příliš velké a hloubková eroze u kanálů je omezena. Do přehrazených kanálů bude v maximální možné míře nahrnuta zpět zemina z valů, které leží na jejich březích a zůstaly jako memento někdejšího hloubení rýh. Zasypání bude kombinováno s vyplněním kanálů pomocí hatí z vázaných smrkových větví tam, kde zeminy je nedostatek. Takto vyplněné rýhy zadržující vodu snadněji zarostou mokřadní vegetací, která někdejší kanály ideálně zcela překryje. Kromě zrušení odvodňovacího systému budou provedeny i cílené prořezávky porostů, kterými se záměrně rozředí přehoustlé smrkové mlaziny. Snahou je iniciovat vytvoření více rozvolněné a shlukovité struktury (skupinky stromů s volnějšími plochami), obdobně jako v přírodních podmáčených porostech. To napomůže i zarůstání kanálů a obnově mokřadní nebo alespoň vlhkomilné vegetace – více světla spolu s vodou znamená více rašeliníku a dalších mokřadních rostlin žijících při zemi. Regulované potoky budou pokud možno vráceny do původní trasy a bude u nich obnoveno co možná nejvíce přirozené, křivolaké a mělké řečiště.
Dostupnost lokality: Lokalita Stožecká se nachází po obou stranách žlutě značené zpevněné Střední cesty vedoucí ze Stožeckých luk (ev. Stožce) do osady Dobrá. Prostory jsou volně přístupné, ale díky spleti mlazin a kanálů dost špatně prostupné a nepřehledné. Zamotat se a ztratit nakrátko orientaci zde není problém.
Popis stanoviště: Velmi úspěšně odvodněný les původně podmáčených smrčin nedaleko Stožce. Prameniště proťaly kanály a vodu vzaly s sebou. Lokalita je malinkým rozvodím – část zdejších potůčků míří do Studené a část do Teplé Vltavy.
Problém a řešení: Síť kanálů je místy tak hustá, že je s podivem, že se do lesa ještě vejdou nějaké stromy. Odvodněná prameniště a mokřady budou zpětně zavodněny zablokováním kanálů, drobné potůčky vráceny do svých původních tras.
Střelnice
Rozloha: 16 ha
Nadm. výška: 1 100 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 1 865 m
Umístění: Tam, kde hora Tetřev končí na lukách, které už z levého břehu olizuje Tepla Vltava, jižně pod Kvildou.
Popis stanoviště: Rašelinná a podmáčená smrčina, kterou prochází dva levostranné přítoky Vltavy. A hlavně ostřicový fén, tedy druhově chudá a hodně podmáčená louka, kde – překvapivě – převládají ostřice. Mimo jiné ostřice chudokvětá. Zjara se tu objeví prstnatec májový rašelinný, později zvonky, hořce i hořečky. Na valu bývalé vojenské střelnice roste plavuňka zaplavovaná – plavuňový trpaslíček, která navíc vypadá jak rozšlápnutá. A moc se jí tu líbí, objevuje se tu po veletuctech. A aby těch drobečků nebylo málo, tak na kraji lesů a na slunci najdete (ale i jinde na Šumavě) mrkvoidní rostlinku s půvabným názvem koprníček bezobalný.
Co je problém: Louka z leteckého pohledu vypadá jak proškrtaná – a taky je, je tu nemálo povrchových rýh, které odvádí vodu a snaží se ostřicový fén změnit v sušší a travně výnosnější louku horskou. Podél kanálů se plíživě rozšiřují smrky a ukusují si z bezlesí. I v lese se nějaké ty zářezy najdou, stejně jako upravená a do kanálu svedená prameniště.
Cíl revitalizace: Zabránit degradaci po počet druhů chudé, ale na ty vzácné bohaté rašelinné ostřicové louky. Vrátit a pozdržet vodu v mokrých lesích, které doprovází potoky cestou z Tetřeva do Vltavy.
Jaké je řešení: Kanálů tu není příliš mnoho, půjde to tedy celkem snadno: Zablokovat je dřevěnými přehrázkami navrženými tak, aby voda nastoupala velmi blízko pod povrch – měla by být už v hloubce 5 cm (a proto procházka na podobných lokalitách opravdu čvachtá). Do kanálů budou strženy břehové valy, které vznikly při jejich hloubení a o další se postará příroda sama – na loukách s dostatkem světla a vody zarůstání nic nebrání. V lese to bude to samé, jen je nutné počítat s delším zarůstacím časem.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Louka a les kolem bývalé vojenské střelnice pod Kvildou, na patě Tetřeva. Louky byly odvodněné výrazně, mokřady se proměnily na polosuchou pastvinu. Nicméně zrovna na valu bývalé střelnice roste vzácná plavuňka zaplavovaná.
Problém a řešení: Několik lesních a větší počet lučních kanálů bude přehrazeno a zasypáno.
Dobrovodské louky
Rozloha: 61 ha
Nadm. výška: 750 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 15 800 m
Umístění: Lokalita se nachází v Hornovltavském luhu v jihovýchodní části Národního parku Šumava. Rozkládá se v nivě Teplé Vltavy a na navazujících svazích pod osadou Dobrá. Nedaleko protéká Žlebský potok, který byl úspěšně revitalizován v letech 2014-2015.
Popis stanoviště: Jedná se o větší lokalitu tvořenou převážně lučními porosty. Většina porostů je silně poškozena odvodněním, zejména v horní části lokality a podél nejhlubších kanálů. Velký podíl zaujímají druhově chudé porosty s převládající ostřicí třeslicovitou. V zachovalejších částech jsou zastoupeny druhově bohatší vlhké louky, vyskytuje se zde například chráněný kosatec sibiřský, jirnice modrá nebo bukvice lékařská. Na dlouho neobhospodařovaných podmáčených plochách se vyvinula vlhká tužebníková lada s náletem vrb a charakteristickými kompaktními porosty tavolníku vrbolistého. V jihovýchodní části se zachovaly zbytky vegetace rašelinišť a rašelinných luk, místy s velkým podílem nápadné trávy bezkolence modrého, který vypovídá o narušení vodního režimu. Nejcennější biotopy představují tůně ve slepých říčních ramenech s výskytem vzácných vodních rostlin a dobře vyvinutými břehovými porosty. Lada mezi tůněmi a říčním tokem tvoří souvislé porosty ostřice Buekovy.
Co je problém: Všechny drobné vodní toky přitékající ze severovýchodního svahu Stožce byly napřímeny, v horní části svahu i zatrubněny. Bylo zde zaznamenáno více než 15 km povrchových odvodňovacích kanálů a velké množství podzemních drenáží. Dokladem jsou četné betonové skruže. Povrchové odvodnění je výrazné zejména v jihovýchodní části lokality. Ve vzdálenosti 100 – 150 m jsou vybudovány hluboké páteřní kanály vedoucí po spádnici a ústící do řeky. Jsou hluboké 1-2 m a 2-3 m široké. Podél kanálů jsou časté mohutné břehové valy. V severozápadní části lokality, která se celá nachází v ploché říční nivě, je povrchové odvodnění méně výrazné. Většinou se jedná o mělčí zarůstající kanály, popř. kanály se stojatou vodou.
Cíl revitalizace: Dobrovodské louky byly vybrány jako jedna ze tří projektových lokalit, kde hlavním cílem plánovaných opatření je zlepšení stavu biotopů pro ohroženého tetřívka obecného. Mělo by dojít k obnově přírodního vodního režimu, podpoře mokřadních biotopů a sečení vlhkých luk, které tetřívek využívá jako tokaniště.
Jaké je řešení: Základem je náprava narušeného vodního režimu a je proto nezbytné zablokovat odvodňovací kanály a drobné vodní toky navrátit do jejich původních mělkých koryt. Dalším opatřením, které by mělo prospět tetřívkovi, je obnovení seče na opuštěných vlhkých loukách. Byly proto vytipovány čtyři plochy o velikosti asi 1 hektaru, které budou sečeny jednou za rok v termínu od poloviny července do konce srpna. Rašelinné louky jsou v některých částech tak narušené, že k jejich obnově nestačí pouze náprava vodního režimu. Jedná se o porosty, kde zcela převládly konkurenčně zdatné druhy trav. K jejich obnově bude provedeno poměrně razantní opatření. Na ploše o velikosti asi 1 hektaru bude odstraněna svrchní rašelinná vrstva o mocnosti 20 cm. Holý povrch bude pokryv mulčem nebo senem z blízkých dobře zachovalých rašelinných luk.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Otevřené údolí s vlhkými a rašelinnými loukami podél Teplé Vltavy pod osadou Dobrá, které jsou významným biotopem tetřívka obecného. Nedaleko protéká Žlebský potok, který byl úspěšně revitalizován v letech 2014 – 2015.
Problém a řešení: Vodní režim byl zásadně narušen povrchovými i podzemními drenážemi, které se budeme snažit zablokovat. Největší kanály dosahují hloubky přes 2 m a šířky 4 m. Obnovení seče na vlhkých loukách by mělo prospět tetřívkovi.
Ježová
Rozloha: 18 ha
Nadm. výška: 800 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 7 500 m
Umístění: Spolu s Multerbergem se jedná o dvě nejodlehlejší projektové lokality, které se nachází v prostoru mezi pravým břehem Lipna a státní hranicí s Rakouskem, v jihovýchodní části Chráněné krajinné oblasti Šumava. Státní hranice tvoří severní a západní hranici lokality. Vymezení lokality odpovídá hranicím stejnojmenné přírodní rezervace vyhlášené v roce 2009.
Popis stanoviště: Jedná se o odvodněné přechodové rašeliniště zarůstající náletem dřevin v mírném svahu nad potokem Ježová, který protéká po severní hranici lokality a je zároveň hraničním tokem. Koryto má přirozený charakter, meandruje v mělké potoční nivě a asi 3 km SV od lokality se vlévá do vodní nádrže Lipno. Kousek za hranicí lokality se od potoka Ježová odděluje Schwarzenberský plavební kanál.
V průběhu kolonizace bylo území odlesněno a až do roku 1945 byla část území v nivě potoka extenzivně využívána jako louky. Na leteckém snímku z 50. let je celá lokalita bezlesím. Převládajícím biotopem je přechodové rašeliniště, na většině plochy silně degradované odvodněním a zarůstající náletem dřevin. Dosud se zde vyskytuje řada typických druhů vázaných na rašeliniště – klikva bahenní, vlochyně bahenní, suchopýr pochvatý, rosnatka okrouhlolistá a vachta trojlistá. Na výrazněji odvodněných plochách dominuje travina bezkolenec modrý, v horní části místy rákos. V jihozápadním výběžku se zachovala vegetace pramenišť (řeřišnice hořká, ptačinec mokřadní) a navazujících rašelinných luk (pleška stopkatá, kozlík dvoudomý, mochna bahenní).
Jižní (horní) a zejména východní část je z větší části zarostlá starším náletem dřevin (40-50 let). Ve východní části se jedná o téměř zapojený smrkový porost, podél horního okraje dochází k zarůstání hlavně podél odvodňovacích kanálů. Stromové patro je zde nezapojené, tvořené borovicí, smrkem a břízou, větší pokryvnost má také keřové patro, zejména krušina olšová.
Co je problém: Vodní režim na celé lokalitě byl významně narušen systémem odvodňovacích příkopů, které byly vybudovány až okolo roku 1990. Většina kanálů je do dnešní doby funkční a poměrně hluboká. Základ odvodnění tvoří čtyři hlavní kanály vedené po spádnici ve vzdálenosti 100 – 150 m a ústící do potoka Ježová. Hlavní kanály jsou doplněny hustou sítí příčných kanálů a kratších rýh odvodňující původní prameniště a podmáčené plochy. Původní ráz si kromě potoka Ježová zachoval pouze jeden z přítoků, a to jen v krátkém úseku pod prameništěm v jihozápadním cípu lokality, po necelých 70 metrech je sveden do kanálu.
Cíl revitalizace: Smyslem revitalizace je především zrušit drenážní systém, zvýšit hladinu podzemní vody a obnovit původní směr pohybu vody ve svahovém mokřadu včetně drobných kapilár a struktury pramenišť.
Jaké je řešení: Základem revitalizace bude zablokování odvodňovacích kanálů příčným přehrazením. Mnohé z nich pak budou z větší části i zasypány zeminou z břehů. Podrobným terénním průzkumem bude třeba zjistit, kudy původně tekly drobné potůčky, jejichž voda je svedena do hlubokých odvodňovacích rýh. Po přehrazení rýh bude tato voda převedena zpět do obnovených mělkých potůčků. Zvláštní pozornost bude věnována odvodněným prameništím, kde by měly být kanály zcela zrušeny a voda vrácena zpět k půdnímu povrchu.
Dostupnost lokality: Nedaleko lokality se nachází hraniční přechod Ježová, ke kterému vede modře značená turistická trasa podél Schwarzenberského plavebního kanálu.
Popis stanoviště: Odlehlá lokalita na svahu nad potokem Ježová na hranici s Rakouskem v JV části CHKO Šumava. Odvodněné přechodové rašeliniště dnes zarůstá náletem dřevin. Ještě v 50. letech minulého století byla celá lokalita odlesněná.
Problém a řešení: Systém odvodňovacích příkopů byl vybudován až na konci 80. let. Budeme se snažit o obnovení přirozeného vodního režimu zablokováním kanálů o celkové délce ca 7,5 km.
Multerberg
Rozloha: 12 ha
Nadm. výška: 790 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 3 800 m
Umístění: Jedná se o nejvýchodněji položenou lokalitu, která bude v rámci LIFE projektu revitalizována. Nachází se mimo národní park v jihovýchodní části Chráněné krajinné oblasti Šumava, v prostoru mezi pravým břehem Lipna a státní hranicí s Rakouskem. Rozkládá se nad silničkou ze Spáleniště do Pasečné. Větší část je chráněna jako Přírodní památka Multerberské rašeliniště, která byla vyhlášena v roce 1992.
Popis stanoviště: Jedná se o menší zarostlé vrchoviště s navazujícími porosty rašelinných a podmáčených smrčin. Území náleží do povodí Dunaje, je odvodňováno bezejmenným přítokem Mlýnského potoka, který jižně od lokality tvoří státní hranici s Rakouskem. Vrchoviště je celé zarostlé „klečovými“ porosty (borovice rašelinná) a na okrajích rašelinným borem, takže zde panují hlavně dřeviny – borovice lesní, borovice blatka a smrk. Šíření stromů je podpořeno právě odvodněním. V minulosti zde bylo vyhloubeno malé umělé jezírko. V bylinném patře převládají keříčky – vlochyně, brusinka, vřes, klikva bahenní, vyskytuje se i kyhanka sivolistá. Jihozápadní okraj vrchoviště byl v minulosti odlesněn a narušen odvodněním, proto se zde místy rozrůstají traviny jako bezkolenec modrý a metlice trsnatá.
V severovýchodní části nad vrchovištěm jsou četná prameniště, silně odvodněná a většinou ukrytá pod remízky náletových dřevin nebo pod smrkovými mlazinami. Z nich vytéká potůček, který byl zčásti napřímen a posunut na okraj někdejší louky. Maloplošně se zachovaly zbytky prameništní vegetace a menší porost olše šedé. Kolem jsou mladší odvodněné porosty podmáčených smrčin. Vznikly výsadbou smrku, případně náletem na původním bezlesí. Bezlesí podél potůčku tvoří přechodové rašeliniště s ostřicí zobánkatou, suchopýrem pochvatým, mochnou bahenní a kozlíkem dvoudomým.
Co je problém: Koryto potůčku v SZ části lokality je napřímeno a výrazně zahloubeno. Z pravé strany do něj ústí hustá síť rýh, která odvodňuje prameniště a podmáčené porosty na svahu nad vodotečí. Rýhy jsou 0,5 – 1 m hluboké a vzdálené od sebe pouze 15-20 m.
Odvodněním bylo postiženo i vrchoviště, které tvoří větší část lokality. Je protnuto až 2 m hlubokým širokým kanálem, který ústí z levé strany do napřímeného potoka. Kanál je zčásti zarostlý rašeliníkem, v minulosti zde byla vybudována dnes již polorozpadlá a nefunkční dřevěná přehrádka. Kanál se větví a navazují na něj mělčí kanály vedoucí po okraji vrchoviště. Místy jsou patrné terénní hrany po těžbě rašeliny. K odvodnění v minulosti došlo také v jihozápadní části vrchoviště, která je dnes částečně odlesněná. Byly zde zaznamenány kratší úseky v minulosti pravděpodobně hlubších kanálů, dnes již z větší části zarostlé rašeliníkem.
Cíl revitalizace: Cílem plánovaných opatření je zvýšit hladinu podzemní vody, obnovit přírodní vodní režim a tím zlepšit přírodní stav nejen vrchoviště, ale i okolních podmáčených smrčin a pramenného systému.
Jaké je řešení: Důležité je především zablokovat síť kanálů, včetně těch, které odvodňují svahová prameniště i vlastní vrchoviště. Na vrchovišti budou použity svisle zarážené hráze z fošen, v okolí většinou přehrádky z vodorovně zapuštěných prken. Přehrazené rýhy budou zčásti zasypány a zčásti vyplněny hatěmi z větví prořezaných dřevin. Zahloubený a napřímený potůček, do kterého jsou všechny kanály svedeny, bude vymělčen a rozvlněn tak, aby se odtok vody zpomalil a potůček se mohl rozlévat do ostřicových ploch lemujících vrchoviště.
Dostupnost lokality: Lokalita je dobře dostupná, leží přímo u silnice ze Spáleniště do Pasečné, po které vede značená cyklostezka i modrá turistická značka.
Popis stanoviště: Přírodní památka Multerberské rašeliniště leží v prostoru mezi pravým břehem Lipna a státní hranicí s Rakouskem. Jedná se o menší zarostlé vrchoviště tvořené mozaikou kleče a rašelinného boru. Otevřené plochy prakticky již vymizely.
Problém a řešení: Narušena byla především svahová prameniště nad vrchovištěm, odvodnění se však nevyhnulo ani vlastnímu vrchovišti. V místě je důležité zablokovat síť otevřených kanálů, zpomalit odtok vody z prameništního systému a znovu rozvlnit kdysi napřímený potok.
Raškov
Rozloha: 49 ha
Nadm. výška: 780 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 15 000 m
Umístění: Raškov najdeme kousek od Nové Pece v jihovýchodní části Národního parku Šumava. Lokalita je pojmenována podle zaniklé samoty Raškov, která se nacházela západně od Nové Pece v blízkosti osady Láz. Dnes její jméno nese turistické rozcestí na nedalekém Schwarzenberském kanále. Celá lokalita má asi 2 km dlouhý protažený tvar a zahrnuje louky v nivě Jezerního potoka a úzký pás zarůstajícího rašelinného bezlesí mezi zalesněnými svahy.
Popis stanoviště: Louky v severní části jsou dnes ponechány ladem a převažují zde druhově chudé porosty s metlicí trsnatou. V minulosti došlo k výraznému odvodnění, pouze místy se zachovaly rašelinné louky s ostřicí zobánkatou. Od lesních okrajů a podél odvodňovacích kanálů se šíří nálet smrku. Na luční porosty navazují starší stejnověké porosty podmáčených smrčin. Střední a jižní část lokality byla v minulosti zcela odlesněna, dnes postupně zarůstá náletem dřevin. Část porostů má charakter rašelinných borů. Stromové patro tvoří borovice, bříza a smrk, v podrostu se kromě rašeliníků vyskytuje suchopýr pochvatý, vlochyně bahenní, borůvka a bezkolenec. Bezlesí je tvořeno hlavně přechodovými rašeliništi – převažuje zde ostřice zobánkatá, dále zde roste suchopýr úzkolistý, suchopýr pochvatý, klikva bahenní, mochna bahenní nebo sedmikvítek evropský. Na dvou místech se v minulosti vyskytovala menší vrchoviště. Dnes jsou výrazně narušena odvodněním a zarůstají náletem dřevin. Kromě běžného vřesu zde roste i vzácnější kyhanka sivolistá. V menší míře jsou zastoupeny také vlhké louky a degradovaná lada s ostřicí třeslicovitou, lipnicí širolistou a náletem vrby ušaté.
Co je problém: Na lokalitě bylo zaznamenáno celkem 15 km odvodňovacích kanálů. Velká část z nich naštěstí samovolně zarůstá a je v současné době téměř nefunkční. Přesto stále dochází k nežádoucímu odvodňování, problémem jsou zejména hlubší kanály a regulované potoky. Na loukách v severní části jsou pravidelně rozmístěny téměř metr hluboké kanály ústící do Jezerního potoka. Část z nich odvádí vodu z vodotečí, které přitékají ze svahu z lesního porostu. Jedno z pramenišť je odvodněno až 2 m hlubokým a 3-4 m širokým kanálem. Dva hluboké souběžné kanály jsou vybudovány také na okraji lesního porostu. Ve střední části lokality bylo zaznamenáno velké množství starých zarůstajících kanálů. Hlubší kanály se zachovaly u cesty a podél obou lesních okrajů. Jižní část lokality je silně podmáčená, kanály jsou orientované k regulované vodoteči, která teče severovýchodním směrem za hranici lokality, kde je zatrubněna a dále se vlévá do Jezerního potoka.
Cíl revitalizace: Plánovaná opatření by měla zlepšit stav rašelinných biotopů, které jsou zde zastoupeny zejména přechodovými rašeliništi, malými plochami degradovaných vrchovišť a rašelinnými bory. Mělo by dojít k obnově přírodního vodního režimu na celé lokalitě, zvýšení zadržování vody a obnově mokřadních biotopů.
Jaké je řešení: Kanály budou přehrazeny kaskádou příčných přepážek a následně zasypány. U regulovaných potoků se budeme snažit odhalit jejich původní koryta a vodu do nich převést.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Asi 2 km dlouhá lokalita zahrnuje silně odvodněné louky v nivě Jezerního potoka a úzký pás opuštěného zarůstajícího rašelinného bezlesí mezi zalesněnými svahy.
Problém a řešení: V minulosti zde bylo vybudováno cca 15 km odvodňovacích kanálů. Velká část z nich je dnes naštěstí zarostlá a téměř nefunkční. V plánu je zablokovat dosud fungující příkopy a koryta několika napřímených potoků vrátit do přírodního stavu.
Nová Hůrka
Rozloha: 107 ha
Nadm. výška: 910 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 16 200 m
Umístění: Novou Hůrku najdeme v severozápadní části národního parku Šumava v prostoru Kochánovských plání. Lokalita se rozkládá západně od stejnojmenné obce po obou stranách silnice II/190 z Hartmanic do Železné Rudy.
Popis stanoviště: Je to rozsáhlá a velmi různorodá lokalita. Střední část podél silnice zahrnuje bezlesí využívané zčásti jako pastviny a sečené louky. Přes narušení vodního režimu se zde zachovala mozaika cenných a druhově bohatých stanovišť. Nejcennější porosty se vyskytují v jihovýchodní části nad silnicí. Jedná se o nevápnitá mechová slatiniště a přechodová rašeliniště. Vyskytuje se zde řada zvláště chráněných a ohrožených druhů – např. prstnatec Fuchsův, rosnatka okrouhlolistá, tolije bahenní nebo všivec bahenní. Na nelesních prameništích byl zaznamenán výskyt zdrojovky potoční. Sušší části jsou tvořeny smilkovými trávníky s hojným výskytem prhy arniky. Lesní porosty v jižní části lokality jsou ovlivněny lesnickým hospodařením a narušeny těžbou dřeva. Jsou zde velké paseky, zbytky starších smrkových kultur i husté mlaziny. Jihovýchodní část je vlhčí s četnými prameništi a na ně navazujícími podmáčenými smrčinami, které na spodním okraji lesa přecházející až v rašelinné smrčiny. Sever lokality tvoří rozsáhlé údolní vrchoviště s porostem blatkového boru. Jedná se o největší údolní vrchoviště v oblasti Kochánovských plání. Roste zde řada typických rašeliništních druhů - klikva bahenní, kyhanka sivolistá, suchopýr pochvatý nebo vlochyně bahenní. V jeho severní části byla v minulosti těžena rašelina.
Co je problém: K narušení vodního režimu došlo zejména v jižní a střední nelesní části lokality. Celkem zde bylo zaznamenáno více než 16 km odvodňovacích příkopů. Došlo také k regulaci řady drobných vodotečí i většího potoka, který odvádí vodu z vydatných lesních pramenišť. Koryto bylo narovnáno a výrazně zahloubeno, pod silnicí je svedeno do betonového propustku. K menšímu ovlivnění vodního režimu došlo v severní části. Vrchoviště bylo narušeno odtěžením svrchní vrstvy rašeliny na ploše asi 1 ha. Po obvodu plochy s plánovanou těžbou byl vybudován hluboký odvodňovací kanál.
Cíl revitalizace: Hlavním cílem je zlepšení přírodního stavu naturových habitatů rašelinný les a přechodová rašeliniště a třasoviště, které představují nejcennější části lokality. Klíčová je obnova přírodního vodního režimu a zvýšení hladiny podzemní vody na požadovanou úroveň.
Jaké je řešení: Kanály budou zablokovány, aby nedocházelo k dalšímu odvodňování cenných mokřadů. Na vrchovišti, kde je dostatečná mocnost rašeliny, budou použity hráze sestavené z opracovaných fošen, které se zaráží svisle do dna rýhy. Kanály na ostatních stanovištích budou přehrazeny vodorovnými hrázemi z prken. Důležité bude také převedení regulovaných vodotečí do původních tras a zvýšení dna v zahloubených úsecích koryt.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Otevřená nelesní enkláva navazující na velké údolní vrchoviště a s blatkovým borem a rašelinné smrčiny v nivě Křemelné. Bezlesé zamokřené části s přechodovými rašeliništi a mokrými loukami jsou velmi cenné, roste zde řada vzácných rostlin druhů.
Problém a řešení: Velkým problémem jsou odvodněné nelesní mokřady včetně ostřicových slatin v jižní a střední části enklávy. Zde je nutné zablokovat všechny kanály a obnovit sadu drobných potůčků směřujících do Slatinného potoka. Na vrchovišti je nutné zrušit obrovský kanál obkružující plochu kdysi určenou k těžbě rašeliny.
Slučí tah
Rozloha: 19 ha
Nadm. výška: 860 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 3 900 m
Umístění: Slučí tah patří k západočeským lokalitám. Nachází se v severozápadní části národního parku v prostoru Kochánovských plání, na svahu Hůreckého vrchu nad Slatinným potokem. Severní hranici lokality tvoří silnice II/190 z Hartmanic do Železné Rudy.
Popis stanoviště: Jedná se o menší lokalitu tvořenou z velké části travními porosty, které jsou využívány jako pastvina skotu. V severozápadní části jsou zastoupeny zachovalé druhově bohaté smilkové trávníky s prhou arnikou. Vlhké pcháčové louky v jihovýchodní části jsou degradovány odvodněním a expanzí ostřice třeslicovité. Jen na malých plochách v okolí odvodněných pramenišť se zachovaly původně zřejmě rozsáhlejší porosty rašelinných luk. Nejcennější část lokality tvoří menší porost rašelinné smrčiny o rozloze asi 1,5 ha. Porost je rozvolněný s několika světlinami s charakterem přechodového rašeliniště. V podrostu se vyskytují typické rašelinné druhy jako suchopýr pochvatý, sedmikvítek evropský, vlochyně bahenní, klikva bahenní nebo kyhanka sivolistá. Na světlinách ostřice zobánkatá a mochna bahenní. Ve stromovém patře se kromě smrku významně uplatňuje i borovice lesní, v menší míře borovice blatka a bříza. Zbytek lesního porostu tvoří podmáčená smrčina, na několika místech narušená menšími pasekami. V bylinném patře se běžně vyskytuje dřípatka horská a plavuň pučivá. V horní části lesního porostu jsou častá prameniště.
Co je problém: Vodní režim v horní nelesní části lokality byl zcela pozměněn. Původní prameniště ve spodní části louky byla odvodněna až 1 m hlubokými kanály. Výrazné rýhy vedené po spádnici jsou rovnoměrně rozmístěny po celém bezlesí. V jihovýchodní části začínají vyústěním meliorací, které odvodňují lesní porosty nad cestou za hranicí lokality. Jeden z kanálů odvádí vodu z regulované vodoteče, je výrazně zahlouben (místy i více než 2 m) a pokračuje přes lesní porost až do Slatinného potoka. Kromě výrazného povrchového odvodnění byl vodní režim v minulosti narušen i podzemními drenážemi. Jejich existenci prozrazují jámy na místě propadlých trubek v horní části pastviny.
Cíl revitalizace: Hlavní úsilí bude zaměřeno na obnovu přírodního vodního režimu a prameništního systému. Plánovaná opatření by měla přispět také ke zlepšení stavu mokřadních biotopů a podpoře biodiversity.
Jaké je řešení: Kanály budou zablokovány pomocí dřevěných přepážek a zasypáním zeminou nebo přírodním materiálem. Na mokřadních stanovištích ve spodní části svahu bude využita metoda cílové hladiny, pomocí které bude určen potřebný počet přehrádek tak, aby výsledná hladina vody odpovídala danému typu přírodního stanoviště. Na kanálech mimo mokřad a zejména ve svažitějším terénu budou hráze instalovány zejména za účelem zastavení průtoku a rýhové eroze. Regulovaný potok by měl být převeden do obnovené původní trasy, kterou se pokusíme stanovit na základě podrobného průzkumu v terénu. Komplikací na této lokalitě jsou podzemní drenáže, o jejichž přesném vedení nemáme dostatek informací. Na většině míst se počítá s ucpáním ústí jednotlivých drenáží.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Území se nachází v severozápadní části národního parku u silnice z Hartmanic do Železné Rudy. Zahrnuje suché a vlhké travní porosty využívané jako pastviny skotu a navazující podmáčené a rašelinné lesy podél Slatinného potoka.
Problém a řešení: Vodní toky a prameniště na bezlesí v horní části lokality byly zcela pozměněny odvodněním. Hloubka většiny kanálů se pohybuje okolo 1 metru, vzácně 2 i více metrů v případě regulovaného potoka. Kanály budou zasypány a potok vrácen do přírodního koryta.
Smrkový vrch
Rozloha: 30 ha
Nadm. výška: 1 090 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 5 900 m
Umístění: Lokalita se rozkládá jižně od Smrkového vrchu, v severozápadní části Modravské pláně v centrální části národního parku Šumava. Území je součástí rozsáhlé přírodní zóny a jádrového území pro ochranu tetřeva hlušce.
Popis stanoviště: Jedná se o středně velkou lesní lokalitu vymezenou na severovýchodních až východních svazích. Území je pramennou oblastí odvodňovanou přes Šáreckou slať do Roklanského potoka. Osu lokality tvoří bezejmenná vodoteč přitékající ze SZ propustkem pod cestou na Rokytecké slatě. Lesní porosty téměř na celé ploše se nacházejí ve stadiu rozpadu. Mrtvé dřevo v podobě souší a padlých kmenů zůstalo ponecháno na lokalitě. Stromové patro se zachovalo pouze v okrajových částech a podél průseku. Stanovištně se jedná zejména o rašelinné a podmáčené smrčiny.
Co je problém: K narušení vodního režimu došlo hlavně v jihozápadní části lokality. Podél celého jihozápadního okraje je veden obvodový kanál, na který se napojují kanály a regulované toky odvodňující prameniště v horní části svahu. Většina kanálů je hluboká do jednoho metru, výrazněji jsou zahloubeny především protékané regulované toky. V některých úsecích zde dochází k další erozi a zahlubování koryta. Nepravidelná síť odvodňovacích rýh byla zaznamenána také v severozápadní části lokality, méně postižena je východní část.
Cíl revitalizace: Revitalizace by měla zlepšit stav naturového habitatu rašelinný les, který je závislý především na vodním režimu. Nezbytné je proto zamezení odvodňování umělými drenážemi a obnovení původních drobných vodotečí a pramenišť.
Jaké je řešení: V prvním kroku doje k revitalizaci zahloubených a regulovaných úseků potoků, následně budou zablokovány a zasypány odvodňovací kanály. Budou použity vodorovné hráze sestavené ze dvou až třech vrstev prken. Jejich počet a umístění se určí na základě stanovené cílové hladiny vody, která odpovídá přirozeným poměrům na daných stanovištích. Pro kanály v porostech rašelinných smrčin je na této lokalitě cílová hladina stanovena na 10-15 cm pod povrchem, pro porosty podmáčených smrčin na 20-40 cm. Po vybudování hrází budou úseky mezi hrázemi zasypány dostupným materiálem. Využijí se břehové valy, které na některých místech zůstaly z období hloubení rýh, a další dostupný přírodní materiál jako například větve, padlé kmeny, drny a dřevěné zbytky ze stavby přehrádek. Po ukončení prací budou na vhodná místa rozmístěny trsy vlhkomilné a rašelinotvorné vegetace, která by měla urychlit zarůstání a zazemňování kanálů.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Porosty rašelinných a podmáčených smrčin, které se v současné době nacházejí ve stadiu rozpadu vlivem kůrovcové gradace. Stromové patro se zachovalo pouze v okrajových částech a podél průseků.
Problém a řešení: V území bude třeba přehradit cca 6 km kanálů a do původního koryta vrátit napřímené drobné potůčky. Práce budou komplikovat četné vyvrácené kmeny a špatný přístup. S ohledem na výskyt velmi citlivého tetřeva hlušce jsou práce soustředěny jen do podzimního období.
Střelecký průsmyk
Rozloha: 4 ha
Nadm. výška: 1 080 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 733 m
Umístění: Nejmenší z českých projektových lokalit najdeme nedaleko státní hranice s Německem severozápadně od Smrkového vrchu, v oblasti Modravských slatí. Území je součástí první zóny národního parku zahrnující rozsáhlejší komplex Javoří slatě. Lokalita leží těsně vedle někdejší „železné opony“, které se tu říká Střelecký průsek, a podle něj je také pojmenována.
Popis stanoviště: Nejcennější částí lokality je malé vrchoviště o rozloze 0,3 ha ve svahu nad Javořím potokem. Téměř celé je zarostlé porostem „kleče“ (borovice rašelinné), který protíná hned několik odvodňovacích kanálů. Na „kleč“ navazuje pás rašelinné a dále podmáčené smrčiny. Sušší západní a jižní okraje lokality tvoří nepodmáčená horská smrčina. Stromové patro je ve stadiu rozpadu po napadení kůrovcem, porosty jsou ponechány bez zásahu a dobře se zmlazují. Ve východní části lokality v pásu podél Střeleckého průseku zůstal ostrůvek starých porostů se zachovalými vzrostlými smrky.
Co je problém: K odvodnění došlo hlavně v nejcennější centrální části lokality. Dva z kanálů vedou přímo přes porost „kleče“. Kanály vedené po vrstevnici ústí na severním konci do velkého až 2 m hlubokého kanálu vedeného po spádnici. Na jižním konci kanály ústí do potůčku, který byl v úseku vedle vrchoviště napřímen. V místech, kde potůček opouští lokalitu, byla v minulosti vybudovaná dřevěná přehrádka, která je dnes poškozená a téměř nefunkční. Díky odvodnění je zde zakleslá hladina podzemní vody, se kterou se tak malé vrchoviště nedokáže vyrovnat. Zarůstá proto dřevinami a téměř před očima mizí vzácné reliktní trávníky se suchopýrkem trsnatým, kterého je tu již pomálu.
Cíl revitalizace: Hlavním cílem navrhovaných opatření je zvednout hladinu podzemní vody na úroveň blízkou stavu před odvodněním a zastavit degradaci vrchoviště, která by vedla k jeho zániku. Cílem je také zlepšení stavu prioritního habitatu rašelinných smrčin, celkové obnovení vodního režimu a podpora zadržení vody v porostech.
Jaké je řešení: Hlavním opatřením je zablokování odvodňovacích kanálů příčným přehrazením. Na lokalitě budou použity dva základní typy dřevěných hrází – z opracovaných fošen a z prken. Hráze z fošen budou zabudovány na vrchovišti v centrální části lokality, na místech s dostatečnou mocností rašeliny. Tento typ hráze vzniká zarážením jednotlivých fošen svisle do dna rýhy. Fošny jsou předem připraveny ke spojení na pero-drážku. Ve zbývající větší části lokality budou hráze sestaveny z prken vodorovně položených ve dvou nebo více vrstvách s vloženou geotextilií z přírodních materiálů, která zvyšuje nepropustnost hráze pro vodu a zachycení jemných sedimentů. Trasa potůčku bude rozvlněna a jeho dno zvýšeno pomocí hatí, vyrobených z pevně svázaných menších větví.
Dostupnost lokality: Lokalita patří mezi ty hůře dostupné. Je součástí klidového území i přírodní zóny NP a lze ji navštívit pouze s průvodcem.
Popis stanoviště: Malá lokalita v okrajové části Modravské pláně. Jádro lokality tvoří malé vrchoviště s rašelinou smrčinou ve stadiu rozpadu obojí silně odvodněné povrchovými kanály.
Problém a řešení: Základ systému odvodnění tvoří čtyři rovnoběžné kanály, které ve směru vrstevnic protínají centrální část lokality. K jejich přehrazení budou v závislosti na hloubce rašeliny použity zarážené hráze z fošen nebo prken.
Vlčí Jámy
Rozloha: 46 ha
Nadm. výška: 770 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 11 900 m
Umístění: Jediné průmyslově těžené rašeliniště zahnuté do projektu leží těsně za hranicí národního parku v CHKO Šumava. Najdeme ho mezi obcemi Vlčími Jámy a Lenora nedaleko soutoku Řasnice s Teplou Vltavou.
Popis stanoviště: Původní údolní vrchoviště bylo zničeno průmyslovou těžbou rašeliny, která probíhala na ploše 19 ha a byla ukončena až v roce 2014. Velká část těžené plochy je dnes tvořena obnaženou odvodněnou rašelinou, na které dochází jen k pomalému vývoji vegetačního krytu. K náletu dřevin, zejména bříz, dochází hlavně v okrajových částech a podél odvodňovacích kanálů. K rozvoji mokřadní vegetace dochází pouze v zamokřených terénních sníženinách, kde se na několika místech vyvinuly porosty s převládající ostřicí zobánkatou.
Jižní část lokality, kde neprobíhala těžba rašeliny, je tvořena lesním porostem. Původní rašelinný les byl narušen odvodněním, roste zde hlavně borovice lesní, smrk a bříza. Jen na malé ploše se zachoval porost s vyšším podílem borovice blatky a zachovalým bylinným patrem s klikvou bahenní, suchopýrem pochvatým a vlochyní bahenní.
Co je problém: Průmyslové těžbě rašeliny prováděné metodou frézování předcházelo důkladné odvodnění. Na lokalitě bylo zaznamenáno celkem 11 900 m odvodňovacích kanálů, z toho více než 600 m představují podzemní drenáže. V těžené části byly vybudovány pravidelně uspořádané rovnoběžné kanály ve vzdálenosti 20 m od sebe, které ústí do dvou sběrných podzemních drenáží vedených více než 1 m pod povrchem. Ve spodní části vyúsťují do povrchových kanálů a na okraji odtěžené plochy jsou svedeny do více než 2 m hlubokého a 4 m širokého kanálu, který odvádí vodu po okraji lesního porostu do toku Řasnice. Systém odvodňovacích kanálů byl vybudován i v lesním porostu v jižní části lokality. Jedná se o starší kanály hluboké do 1 m, které místy zarůstají.
Cíl revitalizace: Na místě, kde byla odtěžena hluboká vrstva rašeliny, není možné obnovit původní ekosystém, tedy údolní vrchoviště. Cílem revitalizace je vytvoření mokřadních biotopů, ve kterých mohou být obnoveny rašelinotvorné procesy. Pokud budeme úspěšní, vzniknou mokřadní společenstva podobná těm, která zde byla na počátku vývoje vrchoviště někdy na konci poslední doby ledové.
Jaké je řešení: Navrhovaná opatření by měla vést ke zvýšení hladiny podzemní vody, znovu zavodnění lokality a obnovení rašelinotvorné vegetace. V prvním kroku dojde k úpravě povrchu. Na plochách s obnaženou rašelinou budou vyhloubeny mělké tůně, které by měly sloužit k zachycování srážkové vody a zároveň jako vhodné prostředí pro uchycení mokřadních rostlin. Následně budou zablokovány a zasypány odvodňovací kanály. Dalším krokem bude podpora rašelinotvorné vegetace. Na povrchu obnažené rašeliny panují nepříznivé podmínky pro uchycování rostlin, dochází zde k velkým výkyvům teplot a k rychlému vysušování. Obnažená plocha proto bude pokryta vrstvou mulče, jehož zdrojem by měly být zachovalé mokřadní biotopy v blízkém okolí.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Jediné průmyslově těžené rašeliniště zahrnuté do projektu. Leží těsně za hranicí národního parku v CHKO Šumava. Těžba rašeliny, která probíhala na ploše 19 ha, byla ukončena až v roce 2014. Na velké části ploch je dosud jen obnažená černá rašelina.
Problém a řešení: Cílem opatření je znovuzavodnění místa a obnovení rašelinotvorných procesů a mokřadních biotopů. Plánováno je zablokování kanálů, vytvoření terénních sníženin, aplikace mulče, podpora rašelinotvorné vegetace a prořezávky dřevin.
Novosvětské slatě
Rozloha: 51 ha
Nadm. výška: 930 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 10 700 m
Umístění: Lokalita se nachází ve střední části Národního parku Šumava, při jeho západním vnitrozemském okraji. Rozkládá se v širokém údolí Vydřího potoka pod osadou Nový Svět severně od Borových Lad a Chalupské slati.
Popis stanoviště: Území je pestrou mozaikou rašelinišť, luk a ploch zarůstajících náletovými dřevinami, která je domovem mnoha vzácných druhů rostlin a živočichů. Území je velmi významné jako hnízdiště tetřívka obecného. Hojně se zde vyskytuje také bobr evropský, jehož přítomnost dokládá velké množství hrází a dalších pobytových stop podél Vydřího potoka.
V jižní části se nachází menší vrchoviště narušená borkováním rašeliny a odvodněním. Zachovaly se zde porosty kleče i odlesněné partie s dominantními keříčky. Ve vyhloubených zvodnělých sníženinách se vyvinula přechodová rašeliniště s dominantní ostřicí zobánkatou, ojediněle jsou zastoupeny i druhově bohatší porosty s výskytem vzácných druhů jako suchopýrek alpský nebo ostřice dvoudomá. Významná část původního vrchoviště je dnes zarostlá rašelinným borem. Pro území je velmi typický velký podíl sukcesních porostů, zejména rašelinných březin, které území dodávají charakteristický ráz a kde roste početná populace vzácné orchideje korálice trojklanné. V severní části jsou více zastoupeny luční porosty. Díky odlesnění a tradičnímu hospodaření se zde vyvinula mozaika rašelinných luk, přechodových rašelinišť, vlhkých pcháčových luk a smilkových trávníků. Část porostů je pravidelně kosena.
Co je problém: Vodní režim lokality byl narušen povrchovým odvodněním a borkováním rašeliny. Hustá síť odvodňovacích kanálů byla v minulosti vybudována v lučních porostech i na obvodu vrchovišť. Přestože se z větší části jedná o mělké zarůstající kanály, stále dochází k nežádoucímu odvodnění, které způsobuje degradaci rašelinných biotopů a urychluje jejich zarůstání dřevinami. Mizí tak otevřené plochy, které jsou nezbytnou součástí biotopu silně ohroženého tetřívka obecného.
Cíl revitalizace: Plánovaná opatření jsou zaměřena především na podporu ohroženého tetřívka obecného. Kromě zlepšení stavu mokřadních biotopů je důležité zachování pestré mozaiky s otevřenými plochami.
Jaké je řešení: Základem je náprava narušeného vodního režimu. Odvodňovací kanály budou zablokovány pomocí dřevěných přepážek a následně zasypány. Drobné vodní toky se pokusíme navrátit do jejich původních mělkých koryt. Dalším opatřením, které by mělo prospět tetřívkovi, jsou prořezávky náletových dřevin a obnovení seče na vlhkých loukách. Prořezávky budou provedeny na třech plochách o celkové velikosti asi dva hektary. Cílem je vytvoření otevřených ploch s pokryvností dřevin do 10 – 25 %. Materiál z prořezávek bude využit na výrobu hatí a vyplnění zahrazených odvodňovacích kanálů.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Pestrá mozaika rašelinných a lučních biotopů v údolí Vydřího potoka, která je domovem mnoha vzácných druhů rostlin a živočichů. Kromě tetřívka si území oblíbil i bobr, od kterého se můžeme učit, jak stavět hráze.
Problém a řešení: Obnovení vodního režimu narušených rašelinišť, sečení vlhkých luk i prořezávky náletových dřevin by měli prospět tetřívkovi, na jehož ochranu jsou opatření plánovaná na této lokalitě zaměřena především.
Horní Světlé Hory
Rozloha: 29 ha
Nadm. výška: 880 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 5 300 m
Umístění: Plochá sníženina při soutoku Řasnice a Švýcarského potoka u hranic s Německem, asi 5 km západně od Strážného. Lokalita je pojmenována podle bývalé dřevařské osady, která se rozkládala na jižních svazích nad říčkou Řasnicí. Osada zanikla po druhé světové válce v souvislosti s vysídlením německého obyvatelstva a se vznikem „Železné opony“.
Popis stanoviště: Území je tvořeno soustavou několika menších vrchovišť, přechodových a lučních rašelinišť. V minulosti bylo odlesněno, odvodněno a probíhalo zde borkování rašeliny. Porosty kleče se zachovaly pouze v malých fragmentech, více jsou zastoupeny rašelinné smrčiny. Na několika místech najedeme otevřené plochy degradovaného vrchoviště, často s obnaženou rašelinou. Na těchto stanovištích se daří vzácným druhům jako je rosnatka okrouhlolistá nebo plavuňka zaplavovaná. Na odlesněných plochách v okolí vrchovišť se vyvinula přechodová rašeliniště, rašelinné a vlhké louky. Všechny porosty jsou ponechány ladem a pomalu zarůstají náletem dřevin. Na západním okraji lokality se zvedá prudší svah, na jehož úpatí najdeme vydatná prameniště, která zásobují rašeliniště pod nimi. Jeden z drobných potůčku se propadá pod vrchoviště a asi po 30 metrech na jeho okraji opět vyvěrá.
Co je problém: Vodní režim byl v minulosti narušen zejména v souvislosti s borkováním rašeliny na vrchovištích. Po těžbě zde zbylo několik výrazných umělých sníženin s terénními hranami místy více než dva metry vysokými. Po obvodu vrchovišť a v jejich okolí byl vybudován systém odvodňovacích kanálů o celkové délce více než 5 kilometrů. Část kanálů je dnes již špatně patrná a postupně zarůstá. Výrazný 1-2 m hluboký kanál se zachoval na spodním okraji vrchoviště ve střední části lokality. Tento kanál je patrný již na leteckém snímku z 50. let 20. století. Dolní úseky téměř všech drobných vodotečí jsou regulovány a svedeny do kanálů.
Cíl revitalizace: Zamezit dalšímu vysušování cenných rašelinných mokřadů a obnovit člověkem narušený vodní režim. Po ukončení revitalizace bude další vývoj v minulosti osídleného území ponechán pouze přírodním procesům.
Jaké je řešení: Navrhovaná opatření by měla především zvýšit hladinu podzemní vody a zpomalit odtok vody odvodňovacím systémem. Dojde k zablokování a následnému zasypání povrchových odvodňovacích kanálů. Na vrchovišti, kde je dostatečná mocnost rašeliny, budou použity hráze sestavené z opracovaných fošen, které se zaráží svisle do dna rýhy. Kanály na ostatních stanovištích budou přehrazeny vodorovnými hrázemi z prken. Drobné regulované toky budou navráceny zpět do svých původních mělkých koryt.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Komplex několika menších vrchovišť, přechodových a lučních rašelinišť. Vrchoviště byla v minulosti narušena borkováním. Na obnažených plochách rašeliny se daří například rosnatce okrouhlolisté.
Problém a řešení: V dříve osídleném a pečlivě obhospodařovaném území dnes hrají hlavní roli přírodní procesy. Povrchové odvodnění vysušuje rašelinné mokřady hlavně v jižní části. Poškozený vodní režim se pokusíme napravit zablokováním odvodňovacích kanálů.
Pod Skelnou
Rozloha: 41 ha
Nadm. výška: 850 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 5 700 m
Umístění: Pod silnicí č. 190 spojující Hartmanice a Železnou Rudu pod parkovištěm Sklená. Poblíž stávala vesnice Skelná (Glasserwald), kterou v 50. letech pohltil vojenský výcvikový prostor Dobrá voda a budovy posloužily jako cvičné terče. Po vojácích tu zbyla jen budova hostince (sloužila jako pozorovatelna) a několik vydlážděných cest pro tanky.
Popis stanoviště: Mozaika různě vlhkých luk otevřená k jihu a spadající ke Křemelné – pramení zde jeden z jejích levostranných přítoků. Nejmokřeji je na lučních prameništích a přechodových rašeliništích, méně vody mají vlhká tužebníková lada a místy došlo i k ruderalizaci porostů a objevují se kopřivy, lebedy a další nechvalně známé druhy.
Co je problém: Na loukách stála vesnice včetně sklářské huti, v okolí se pásl dobytek a sklízela sena. To vše jsou dobré důvody pro odvodnění – to bylo provedeno dost důsledně sítí povrchových kanálů nasměrovaných ke Křemelné. Některé se ve svažitém terénu zařízly – o metr, dva, místy i o tři. Na suchých březích se uchytily nálety dřevin, v místech více vyhnojených dobytkem pak kopřivy.
Cíl revitalizace: Zabránit dalšímu odvodňování a ruderalizaci (šíření rostlin typu kopřivy) horských luk a nelesních rašelinišť. Na řadě míst bude potřeba zastavit rozjetou hloubkovou erozi, která odvodňovací efekt posiluje.
Jaké je řešení: V síti rýh a narovnaných potůčků bude potřeba najít ty skutečné a původní. Kanály budou ucpány dokonale – vznikne vlastně kaskáda tůněk se zdrženou vodou, což jednak zavlaží odvodněné louky v míře, jakou potřebují, jednak napomůže zarůstání kanálů rašeliníkem a mokřadní vegetací. Jde o to, aby zcela zmizely z krajiny. V případě potoků je postup jiný: Dostanou mělké a křivolaké koryto, tam, kde to bude možné, se vrátí do původního řečiště.
Dostupnost lokality: Celá luční část pod parkovištěm Skelná leží mimo přírodní zóny národního parku a je volně přístupná.
Popis stanoviště: Vlhké i rašelinné louky a prameniště pod i nad silnicí Hartmanice-Hůrka kdysi patřící k obci Skelná. Vesnici z mapy i ze světa vygumovali vojáci – byla ve vojenském prostoru Dobrá voda.
Problém a řešení: Hluboce zaříznuté kanály odvodňují mokré louky a luční rašeliny a způsobily jejich ochuzení i zarůstání dřevinami. Kanály ústí do napřímených potoků a všechna voda rychle odtéká do Křemelné. Kanály budou přehrazeny a zasypány, potoky vráceny do původních mělkých tras a odvodněná prameniště zpětně zamokřena.
Kameničná
Rozloha: 66 ha
Nadm. výška: 850 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 10 500 m
Umístění: Severně od Prášil, pod vrchem Kamenitý v místech, kde Prášilský potok spěje ke Křemelné.
Popis stanoviště: Rašelinné a podmáčené smrčiny sem tam proložené mokřejšími přechodovými rašeliništi s ostřicemi. V lesích potkáte i temnou a úsporně stavěnou borovici blatku. Když přijde jejich čas, tak smrčiny zkrásní korunkami zlatohlavých lilií a něžně fialovými dřípatkami.
Co je problém: Odvodnění hustou sítí povrchových kanálů, které při pohledu na letecký snímek tvoří vějíř nebo pero s brkem končícím v Prášilském potoce. Odvodněné vede k jedinému: lesy se zahustí, mladé stromky vezmou světlo při zemi rostoucím rostlinám a les spěje k běžné horské smrčině nebo dokonce typu hospodářského lesa, jakých jsou všude spousty.
Cíl revitalizace: Vrátit vodu do pramenného lesa a jedné ze zdrojnic Prášilského potoka a potažmo Křemelné. Proředit porosty tak, aby měly dost světla i rostliny v bylinném patře a zůstaly zachovány typické šumavské rašelinné a podmáčené smrčiny.
Jaké je řešení: Kanály budou zahrazeny dřevěnými přepážkami – vlastně místo odvodňovacího kanálu vznikne kaskáda tůněk zadržujících vodu. Výše hladiny vody v tůňkách koresponduje s požadovanou hladinou podzemní vody a bude propočítána přesně podle druhu lesa – rašelinné smrčiny na 10 cm, podmáčené smrčiny na 15 - 35 cm a v ostřicových přechodových rašeliništích až na 5 cm pod povrch. Tím by se měl les vrátit ke svému názvu – ne nadarmo se jmenuje „V Mokřinách“. Zároveň je plánu obnovit téměř kilometr potoků do podoby přírodě blízké – mělkých a křivolakých koryt.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Rozsáhlé lesní mokřady s porosty hlavně rašelinných smrčin v sedle mezi Kamenitým a Slunečnou nad Prášilským potokem. Území je součástí I. zóny národního parku příhodně zvané V Mokřinách. V potocích zde můžete najít říčního dráčka – vranku.
Problém a řešení: Les je protkán hustou sítí povrchových kanálů, které původní mokřady postupně vysušují. Voda bude v území zadržena přehrazením umělých kanálů a vrácena do původních mělkých potůčků.
U Tremlů
Rozloha: 8 ha
Nadm. výška: 1 050 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 2 730 m
Umístění: Rašelinné louky a malá vrchoviště na svazích a v nivě Kvildského potoka po obou stranách silnice z Kvildy na Horskou Kvildu v místech, kde stávala samota U Tremlů.
Popis stanoviště: Dvě lokality nedaleko sebe, ale vzájemně oddělené silnicí. Pod silnicí je drobné vrchoviště zcela pozměněné v důsledku odvodnění a zřejmě i někdejšího borkování a pastvy dobytka. Nepříznivý vliv mají i současné aktivity v území spojené s budováním kanalizace. Na vrchovišti jsou již jen ochuzená keříčková společenstva s vysokým zastoupením nerašelinných druhů (např. borůvka) a plocha silně zarůstá dřevinami. V okolí je větší přechodové rašeliniště a rašelinné louky. Také nad silnicí asi kdysi bývalo malé vrchoviště, které však již prakticky zaniklo, a kolem něj jsou ochuzené rašelinné a vlhké travnaté louky.
Co je problém: Hlavním problémem je provedené odvodnění, někdejší borkování rašeliny a pastva a samozřejmě přítomnost státní komunikace, která je živou intenzivně využívanou tepnou propojující klíčové oblasti centrálních Šumavských plání. Silnice de facto proťala původně celistvé rašeliniště a rozdělila jej na dvě části, které silně degradují. Z původního rašeliniště tak zbyly dva scvrklé, hydrologicky destabilizované a degradované, ale stále přetrvávající malé ostrůvky. Degradace se tu projevuje masivní expanzí suchomilnějších druhů, zejména borůvky a dřevin na vrchovišti a trav na odlesněných a dříve zřejmě silně pasených plochách. Evidentní je výrazný ústup rašeliníkového koberce, tedy mizení rašeliníků z mechového patra. I přes současnou tristní situaci je zde stále možné nalézt některé významné rašeliništní druhy jako klikvu bahenní nebo břízu trpasličí.
Cíl revitalizace: Hlavním cílem opatření je zvednout hladinu podzemní vody a podpořit zadržování vody v obou částech mokřadu. Snahou je zabránit zániku obou drobných vrchovištních fragmentů nebo jej alespoň zpomalit. Cílem je také zlepšit stav nelesních ostřicových rašelinišť typu rašelinných luk a přechodových rašelinišť.
Jaké je řešení: Je důležité zablokovat všechny odvodňovací kanály přehrazením a poté je pokud možno kompletně zasypat nebo vyplnit přírodním materiálem (zemina, drny vegetace nebo hatě vázané z větví. Hladina podzemní vody na zbytcích vrchoviště by se měla zvednout na úroveň 5 cm pod povrch nebo alespoň na maximální možnou výšku. Zejména vrchoviště nad silnicí už do značné míry podlehlo odvodnění a zaniklo, ale i tak z něj může být po revitalizaci pěkný rašeliníkem bohatý mokřad.
Dostupnost lokality: Vrchoviště je v blízkosti hojně využívaných komunikací, kromě státní silnice i cyklostezky a turistické stezky. Část lokality pod silnicí využívá místní populace tetřívka a není ani dobře prostupná kvůli náletům dřevin a zamokření. Nad silnicí spadá část lokality do přírodní zóny národního parku s omezeným vstupem.
Popis stanoviště: Dvě rašelinná očka u silnice z Kvildy na Horskou Kvildu. Kdysi obhospodařované mokré louky a malé vrchoviště – výsadek od nedaleké Jezerní slatě. Samotu Tremlových připomínají jen boží muka při silnici.
Problém a řešení: Odvodnění je méně výrazné, ale k plíživé degradaci přesto dochází. Jak mizí voda, tak se šíří suchomilné keříčky a dřeviny hlavně smrky. Zpětné zavodnění bude provedeno zablokováním rýh a zdržením vody v ploché nivě Kvildského potoka a jeho přítoků.
Mezilesní slať
Rozloha: 70 ha
Nadm. výška: 1 100 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 8 219 m
Umístění: Mezi Přílbou a Churáňovem, ale trochu stranou od přímé spojnice sedí slať na pramenech Losenice a Hamerského potoka. Hamerský potok pak míří kolem Kvildy do Vydry, Losenice to bere přesně po hranicích mezi Národním parkem a CHKO rovnou do Otavy v Rejštejně.
Popis stanoviště: Vysoko položené lesní vrchoviště v sedle mezi kopci vzniklé na pramenech říček. Život tu byl vždycky těžký – hodně sněhu, chladu a samoty – ale přesto zde byla hájovna na Zlaté studni (kdysi i sklářská huť) a kousek vedle samota patřící pod Nové Hutě – Torfstich-Planie. Místní se věnovali práci v lese, ale také ruční těžbě rašeliny – sušené rašelinné cihly borky byly na topení, hrabanka jako stelivo pro dobytek. Z Plání pocházel jeden z králů Šumavy a velmi úspěšný převaděč Killian Nowotny, na kterého zde StB udělala zátah. Když obyvatelé samoty poskytli pomoc zbloudivším uprchlíkům, tak byla chalupa zabrána a spálena, rodina rozprášena.
Co je problém: Rašeliniště bylo sice částečně, ale přece postiženo odvodněním – zejména v souvislosti s těžbou rašeliny (mokrá se špatně těží a hoří ještě hůř), ale také při pokusech o zkultivování lesa. Rašelinný les (o vrchovišti nemluvě) má totiž přirozeně porosty dosti řídké, stromy málo přirůstají, výtěžnost je minimální a odvoz dřeva komplikovaný.
Cíl revitalizace: Zastavit poškozování cenného vysokohorského vrchoviště odvodněním a umožnit návrat zejména těžené části do přírodě co nejbližšího stavu. Stabilizovat hydrologickou situaci na pramenech dvou šumavských potoků, které se postupně splétají ve větší říčky.
Jaké je řešení: Na vrchovištích je rašeliny dost a je možné pro zablokování kanálů použít dřevěné hráze z fošen vyfrézovaných a sesazených na pero-drážku. Ty jsou svisle zatlučeny do vrstvy rašeliny s dostatečným přesahem do dna a stěn. To má dva výsledky: Jednak podzemní voda dosud odváděná kanálem nastoupá na požadovanou úroveň (na vrchovištích to je cca 5 cm pod povrch), jednak se neproplavované kanály začnou zanášet zeminou a větvemi a zarůstat rašeliníkem, ostřicemi a mokřadní vegetací vůbec. Tomu trochu napomůže vkládání vázaných hatí ze smrkových větviček, které slouží jako podložka pro rašeliníky. Potom lze doufat, že ve střednědobém horizontu kanály zmizí docela a rašeliniště zůstane.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Na severním svahu Přilby počínají dva potoky – Losenice a Hamerský potok. První přikrmuje Otavu u Rejštejna, druhý Vydru na Antýglu. A oba jsou živené vodou z pramenné oblasti u Mezilesní slati.
Problém a řešení: Část slatě byla ručně odtěžená a dotklo se jí i odvodnění. Zablokování kanálů pomůže zadržet více vody ve vrchovišti a zabrání šíření smrků po jeho ploše. Pomocí drobných opatření bude zastavena eroze obnažených ploch rašeliny v dříve těžené části vrchoviště.
Pod Lovčí
Rozloha: 56 ha
Nadm. výška: 1 100 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 15 000 m
Umístění: Mokřiny a potoční lesní nivy obtékající ze dvou stran Lovčí skálu, nejvyšší bod na cestě spojující Filipovu Huť a Černohorskou nádrž.
Popis stanoviště: Ze strání vyvěrají prameny, z pramenů se stávají drobné potůčky, z drobných potůčků dva nevelké přítoky Filipohuťského potoka. Ten se pak vydává do půvabného Povydří. Lesy jsou tedy notně podmáčené – kolem potoků se střídají otevřená vrchoviště, přechodová rašeliniště, podmáčené a rašelinné smrčiny. Samotnou Lovčí skálu korunuje litinový kříž ze zrušeného hřbitova v Srní (dříve bylo na jeho místě parkoviště, nyní už Vzpomínkový park; kříže byly částečně zachovány v muzeích).
Co je problém: Mokré lesy blízko sídel jen málokdy unikly odvodnění – ani tyto nebyly výjimkou. Potoky byly narovnány a ústí do nich povrchové rýhy, což dohromady celkem účinně snižuje hladinu spodní vody. To s sebou přinese hustší a rychleji rostoucí lesy a po suchém se také snadněji lesem prochází i projíždí – ale vodní režim krajiny i spousta vzácných rostlin spláče nad těmito následky.
Cíl revitalizace: Obnovit vodní režim dvou drobných přítoků Filipohuťského potoka a tedy i části lesa na vodu bohatých šumavských Plání. Pomoci drobným, v lese skrytým rašeliništím a rašelinným loukám, aby dál fungovaly jako rašelinné otevřené biotopy (po odvodnění totiž poměrně rychle zarůstají lesem).
Jaké je řešení: V pramenné oblasti je potřeba postupovat do pramene: Nejdříve zablokovat odvodňovací kanály, k čemuž nejlépe poslouží dřevěné hrázky. Za nimi se zdrží a nastoupá voda na požadovanou hladinu – pro rašelinné smrčiny k 20 cm pod povrch, na vrchovištích a chudých rašelinných loukách má být pouze 5 cm pod úrovní země. Do kanálů pak přijde různý materiál – zemina z terénních valů na březích, zbytky dřeva, vázané hatě ze smrkových větviček. To vše podpoří zarůstání kanálů až do úplného zmizení. Potoky dostanou řečiště co nejbližší původnímu stavu, tedy mělká a křivolaká, kde to půjde, tam se vrátí do původních tras. To vše přispěje k zadržení vody v horních partiích hor, zpomalení odtoku, ochlazení krajiny a lokálním, pro Šumavu typickým srážkám, kdy tak trochu prší a tak trochu mlží celý den.
Dostupnost lokality: Lokalita se nachází po obou stranách cesty z Filipovy Huti na Březník. Její západní půlka pod cestou směrem k Modravskému potoku patří zčásti do přírodní zóny národního parku. Uvnitř lokality nevedou žádné cesty a území je dost nepřehledné a špatně prostupné.
Popis stanoviště: Ze spleti potoků (bohužel začasté napřímených nebo zahloubených) se pod Lovčí skálou utváří přítok Filipohuťského potoka, který si to kolem Modravy míří do Povydří.
Problém a řešení: Napřímenými potůčky a odvodňovacími rýhami odtéká voda příliš rychle – potoky se pak zahlubují a níže po toku voda někdy chybí a jindy přebývá. Proto zde, u pramenného zdroje, bude zdržení vody podpořeno obnovou zvlněných a mělkých potůčků a zrušením odvodňovacích kanálů.
Knížecí Pláně
Rozloha: 7 ha
Nadm. výška: 1 000 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 896 m
Umístění: Na jihovýchodním okraji šumavských plání v malebné otevřené nelesní enklávě, která obklopuje dnes již zaniklou obec Knížecí Pláně ca 4,5 km jihozápadně od obce Borová Lada. Rašeliniště je posazeno téměř na rozvodí mezi Černým a Baltským mořem. Jižně od něj tečou vody do Červeného potoka a následně směrem k Dunaji, a severně od něj jsou bažiny a prameniště potoků, které posléze vytváří Vltavský potok a směřují do Vltavy a k Baltu.
Popis stanoviště: Malé horské vrchoviště ze tří stran obklopené úzkým lemem rašelinných smrčin nebo rašelinných březin, se jižním směrem otevírá a přechází v druhově bohatou rašelinnou louku. Rašeliniště bylo kdysi zřejmě borkováno a dnes jeho otevřené plochy s keříčkovou vegetací postupně zarůstají dřevinami. Mozaika otevřených ploch a sukcesních stádií však vytváří pestrou směsici a potkávají se zde tak vysloveně rašeliništní druhy rostlin spolu s druhy lesních a lučních biotopů. Mnoho z nich patří mezi druhy ohrožené např. klikva bahenní, rosnatka okrouhlolistá, dřípatka horská, arnika horská nebo prstnatec Fuchsův. Kromě nich je tu i drobná, přehlížená a ohrožená zdrojovka potoční, která se vzácně objevuje na čistých horských prameništích, s nichž vychází vody chudé na živiny. Pestrá mozaika remízků a volných ploch je ideálním prostředím pro tetřívka obecného i jeřábka lesního.
Co je problém: Drobné rašeliniště bylo kdysi zřejmě borkováno. Pozůstatkem této činnosti je zřejmě i několik málo kanálů, které odvodňují střed rašeliniště. Ostatní rýhy jsou dnes již zazemněny a ztratily svou funkci.
Cíl revitalizace: Podpořit zadržení vody v rašeliništi ucpáním zbývajících odvodňovacích kanálů a tím přibrzdit jeho degradaci. Rašeliniště je velmi malé a proto hůře odolává důsledkům někdejšího využívání i současným klimatickým výkyvům, které sebou přináší častá období sucha a zvyšující se teploty. Odstraněním zbytků odvodnění a zvýšením hladiny podzemní vody se zlepší podmínky pro cenné rašeliništní biotopy i druhy, které je využívají a jsou na ně existenčně vázané. Opětovné zavodnění také pomůže zmírnit dopad nepříznivých změn klimatu.
Jaké je řešení: Hlavním opatřením je zde zablokování povrchových odvodňovacích rýh dřevěnými přepážkami a následné zasypání přehrazených kanálů zeminou nebo jiným přírodním materiálem. Na silné vrstvě rašeliny se pro přehrazení používají fošny vyfrézované a sesazené na pero-drážku a svisle zatlučené do poddajné rašeliny. Díky tomu se zastaví odtok vody rýhou a zvýší se hladina podzemní vody v okolí. Hrázky budou kaskádovitě rozmístěny v rýhách tak, aby se zvedla hladina podzemní vody co nejvíce k povrchu, pokud možno na úroveň ca 5 cm pod povrchem. Zasypané úseky mezi hrázkami budou při povrchu zality zadrženou vodou, takže je už bez problémů obsadí rašelinná a mokřadní vegetace - hlavně rašeliníky, ostřice a další. To, spolu se zasypáním kanálů rašelinou a hatěmi ze smrkových větviček, pomůže zanesení a zmizení kanálu.
Dostupnost lokality: Celá lokalita leží v přírodní zóně národního parku, je důležitým místem pro místní populaci vzácného a plachého tetřívka obecného a proto vstup do těchto míst není možný.
Popis stanoviště: Nenápadný les pod hájenkou na Knížecích pláních ukrývá nečekané poklady. Jde totiž o malé vrchoviště, kde lze potkat tetřívka nebo čarokrásnou dřípatku horskou.
Problém a řešení: Nevelké vrchoviště je poznamenané odvodněním, jakkoliv se intenzitou nedá srovnat s jinými, silně poškozenými lokalitami. I zde budou odvodňovacích rýhy zablokovány, aby rašeliniště neztrácelo vodu a nemizeli jeho vzácní obyvatelé.
Devítka
Rozloha: 21 ha
Nadm. výška: 800 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 5 078 m
Umístění: Lokalita se nachází v prostoru pod vrcholem Tok (873 m n. m.) v katastru obce Stožec v jižní části NP Šumava. Jižní část plochy ohraničuje Dolnokrásnohorská cesta, která začíná u státní silnice Stožec – České Žleby asi 300 m od řeky Studená Vltava.
Popis stanoviště: Jedná se o malé rozvodí na jehož vrcholu je degradované vrchoviště, které je porostlé rašelinnými bory. V okolí je bývalá rašelinná smrčina, která byla po vysušení uměle změněna na hospodářský les. Husté stejnověké porosty smrku a mlaziny. Na severní straně směrem k vrcholu Tok těsně nad revitalizovanou plochou navazuje smrkový les na květnaté bučiny.
Co je problém: Odvodňovací rýhy, které jsou hustě rozmístěny v celém vrchovišti, ho vysušují a tím dochází k jeho degradaci. Okolí vrchoviště bylo odvodněno, a proto došlo k poklesu podzemní vody a vysušení porostů. Po vytěžení byla plocha hustě osázena, nyní je zarostlá smrkovou mlazinou, která je prakticky neprostupná. Těžba dřeva a lesní hospodaření změnila lokalitu natolik, že zde nejsou mapovány žádné přírodní biotopy. Pouze na několika malých segmentech plochy se zachovaly zbytky s vzhledem rašelinné smrčiny. Ostatní rýhy ve zbytku plochy (severozápad) podchycují přitékající kapilární toky, protínají prameniště nebo pramenné oblasti a odvádí vodu hlavními rýhami co nejkratší cestou do vodoteče.
Cíl revitalizace: Jedním z cílů je zastavení odvodu vody z vrchoviště a jeho okolí ve střední části lokality. Tím se zastaví jeho degradace a obnoví se přírodní vodní režim a tím i tvorba rašeliny. V severní části lokality dojde k zrušení dvou přímých toků, do kterých jsou zaústěny kanály protínající prameniště nad lokalitou. Tím se podpoří obnova přírodního vodního režimu a zlepší se funkce zadržování vody v krajině. Posledním cílem je těžba dřevin kvůli prosvětlení smrkového porostu. Díky zavodnění a prosvětlení okolí vrchoviště by mělo dojít k obnově aktivní vegetace pro tvorbu rašeliny a tím i rašelinné smrčiny.
Jaké je řešení: Odvodňovací kanály ve vrchovišti a i v jeho okolí přehradíme dřevěnými přepážkami z prken a okolního materiálu a tím zastavíme odvod vody. Kanály nad lokalitou, svádějící vodu od pramenišť po svahu, budou přehrazeny přepážkami z prken a zasypány tak, aby se do nich voda nemohla vrátit. Voda se pustí původními mělkými rýhami, které jsou místy ještě znatelné. Materiál na zasypání se použije z okolí rýh, kde je uložen z doby jejich hloubení. Budou se také používat vázané hatě z větví stromů z těžby pro prosvětlení lokality. Když bude potřeba, bude se matriál na zásyp kanálů brát z okolí, tam kde to nezpůsobí žádné následky pro vegetaci. Zavodněné části kanálů a zemníků (mělké jámy vytvořené při odběru materiálu pro zasypávání rýh) osázíme vhodnou mokřadní vegetací. To pomůže rychlejšímu zarůstání a podpoří vzácné rostliny. Porost smrkové mlaziny bude proředěn a tím dojde k celkovému prosvětlení pro podporu růstu mokřadní vegetace.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Malá rašelinná smrčina pod Dolnokrásnohorskou cestou v povodí Studené Vltavy u obce Stožec. Okolí je porostlé hustými a odvodněnými smrkovými porosty, které kdysi zřejmě měly podobu hezkých podmáčených smrčin.
Problém a řešení: Voda z pramenišť odtéká umělými kanály, rašelinná smrčina je odvodněna sítí kanálů a dosti vysušená - degraduje. Příliš hustý mladý smrkový porost také omezuje spontánní regeneraci rašelinných smrčin. Mladé porosty budou prosvětleny, odvodňovací kanály přehrazeny. Tím se zlepší zadržení vody tam, kde je jí třeba.
Gayerruck
Rozloha: 13 ha
Nadm. výška: 1 130 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 2 700 m
Umístění: Lokalita je tvořena sedlem mezi Medvědí horou (1 223 m n. m. a horou Medvěd (1 136 m n. m) a tvoří ve východní části rašeliniště s jezírkem nad Roklanskou slatí. Severní strana lokality se nachází cca 300 m od hranice s Německem, kde navazuje Nationalpark Bayerischer Wald.
Popis stanoviště: Většinu plochy tvoří podmáčené smrčiny, které jsou po kůrovcové kalamitě ponechány jako rozpadová plocha, takže prakticky neprostupné. Na těchto plochách již dobře pokračuje regenerace lesa se zmlazením. Jihovýchodní část tvoří vrchoviště s borovicí rašelinnou. V centrální části tohoto vrchoviště jsou rašelinná jezírka s cennými rostlinými společenstvy.
Co je problém: I v této části Šumavy daleko od osídlení je toto rašeliniště a jeho okolí „upraveno“ kanály pro zvětšení výnosu smrkového dříví. V prostoru rašelinné smrčiny je množství rýh, které odvodňují prameniště a odvádí vodu hlubokými kanály do středem protékajícího potoka, který je také zahlouben. Tím je plocha vysušována a dochází zde k zhoršení podmínek pro přetrvávání biotopu rašelinné smrčiny. Vrchoviště jsou ještě citlivějším biotopem. Ale naštěstí je v tomto vrchovišti jen jediná rýha, která je v jeho kraji a je hluboce zařízlá z důvodu eroze rašeliny. Tuto krásnou plochu v nedávné době okrajem protínal plot Železné opony. Naštěstí se zde nezachovaly žádné rýhy a příroda si pomalu bere tento pás zpět.
Cíl revitalizace: Velmi důležité je zabránit dalšímu poškozování vrchoviště i navazujících rašelinných smrčin nepřirozeným odvodněním. V obou případech jde o velmi významné biotopy, které jsou pro Šumavu typické.
Jaké je řešení: Pomocí dřevěných hrázek z fošen a prken zablokovat odtok vody z cenných biotopů. Na zásyp hrázek si pomůžeme materiálem z okolí (vysušená rašelina, klacky, hatě vyrobené z materiálu vyskytujícího se v okolí rýh atd.). Chceme vodu zadržet na vrchovišti s hladinou 5 cm pod úrovní terénu, a v ostatních plochách podle biotopů a dalších kritérií jako je například svažitost terénu. Tím se podpoří zarůstání a další přírodní procesy i po konci životnosti hrázek. Zahloubené a narovnané potoky se v rámci možností vrátí do původního potočiště a vrátí se jim původní tvar. Velká část rašelinných smrčin je aktuálně ve fázi rozpadu po polomu a kůrovcové gradaci. Zavodnění podpoří obnovu žádoucím směrem – tedy k rozvolněným rašelinným smrčinám.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Menší, ale stále aktivní a cenné vrchoviště v prostoru pod vrcholem Medvěd, západně od Roklanské slatě na severozápadním okraji NP, v povodí Roklanského potoka. Na vrchovišti jsou dosud jezírka a zbytky otevřených částí s nízkou reliktní vegetací.
Problém a řešení: V okolí vrchoviště jsou odvodněná prameniště v porostech přirozeně se obnovujících po rozpadu stromového patra. Na okraji vrchoviště je hluboká erodující odvodňovací rýha. Všechny rýhy pod prameništi i v rašeliništi budou zablokovány, a voda z části kanálů bude nasměrována do přirozených stružek.
Nová slať
Rozloha: 22 ha
Nadm. výška: 1 130 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 8 246 m
Umístění: Lokalita se nachází na západním svahu pod vrcholem Čertův vrch (1 244 m n. m.) pod Filipskohuťskou cestou ve středu NP Šumava cca 3 km od obce Filipova Huť.
Popis stanoviště: Na této lokalitě je vidět, jak je možné dokonale odvodnit rašelinný les hustou sítí povrchových rýh. Naštěstí vrchoviště s klečí, které je na severní straně lokality, zůstalo nedotčené. Je ale stejně ovlivněné odvodněním jeho okolí. Zbytek plochy tvoří podmáčená rašelinná smrčina, která je vysušená hustou sítí kanálů a díky tomu také změněná na hospodářský les se všemi negativními důsledky, které k tomu patří. V lokalitě jsou kromě vrchoviště i další rašeliniště. I přes ně jsou vedeny rýhy, které je odvodňují. V severní části lokality jsou malé rozpadové plochy smrkového lesa po napadení kůrovcem. Lokalita je malé ploché údolí pod Filipskohuťskou cestou. Je napájeno z pramenišť od východu, která protékají přes propustky pod cestou. Částečně tak původně sytily lokalitu vodou. Nyní je tato voda vedena přes lokalitu rýhami. Velká část lokality je odvodněna jedním tokem směrem na západ do Černohorského potoka. Malá jižní část také končí v Černohorském potoce, ale tok opíše oblouk nejdříve směrem na jihozápad a pak na sever. I přes kvalitní odvodnění je lokalita poměrně bohatá na porosty rašeliníku. Svědčí to o silném pramenném systému ve většině zájmové plochy.
Co je problém: Lokalita je příkladem vzrostlých podmáčených porostů přeměněných díky činnosti člověka na hospodářský les. Systematické odvodnění povrchovými kanály způsobilo pokles hladiny podzemní vody a částečné vysušení porostů. Část lokality dokonce tvoří silně odvodněné smrkové mlaziny. Podmáčené smrčiny se strukturovaným stromovým patrem a zamokřenými rozvolněnými stanovišti již skoro zanikly. V severní části je hlavní kanál, který je v jednom místě hluboký až dva metry díky eroznímu působení vody. Do něj jsou svedeny všechny kanály od pramenišť v okolí.
Cíl revitalizace: Hlavním smyslem revitalizace je obnovit funkční pramenné systémy a celkově přírodní vodní režim v okolí vrchoviště tak, aby se podpořilo přirozené zadržování vody v porostech a zvýšila hladina podzemní vody na odpovídající úroveň. Zvýšením hladiny podzemní vody v rašelinných smrčinách chceme obnovit a podpořit návrat k jejich přirozenému vývoji. Jen tak bude možné do budoucna uvažovat o tom, že se vrátí většina porostů zpět k zdravým podmáčeným smrčinám a zlepší se tím podmínky v celém okolí vrchoviště.
Jaké je řešení: Hlavním opatřením bude zablokování a ucpání odvodňovacích kanálů. Ty potom budou zasypány materiálem z okolí. Zasypání bude kombinováno s vyplněním kanálů pomocí hatí z vázaných smrkových větví hlavně tam, kde ostatního matriálu je nedostatek. Takto vyplněné rýhy zadržující vodu snadněji zarostou mokřadní vegetací, která někdejší kanály ideálně zcela překryje. Kromě zrušení odvodňovacího systému budou provedeny i cílené prořezávky hustých porostů, kterými se záměrně rozředí přehoustlé smrkové mlaziny. Mělo by to podpořit zarůstání kanálů, rozšiřování mokřadní nebo alespoň vlhkomilné vegetace včetně rašeliníku a dalších mokřadních rostlin. Zahloubený potok na severu lokality bude přehrazen a zasypán tak, aby nedocházelo k dalšímu eroznímu zahlubování, a pokusíme se obnovit jeho přirozenou křivolakou trasu.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Komplex rašelinných smrčin pod Filipohuťskou cestou s četnými prameništi a malým vrchovištěm zcela zarostlým klečí, cca 3 km jižně od Filipovy Huti. I přes silné odvodnění je místo dosud syceno vydatnými prameny, takže jsou zde rašelinné partie se vzácnými druhy.
Problém a řešení: Hlavním problémem je hustá síť odvodňovacích kanálů a několik napřímených potůčků. Rýhy budou zablokovány a částečně zahrnuty s oživením původních tras drobných potoků.
Ovesná
Rozloha: 55 ha
Nadm. výška: 730 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 8 250 m
Umístění: Lokalita Ovesná se nachází v jižní části NP Šumava na pravém břehu Vltavy těsně nad vzdutím přehrady Lipno východně od železniční zastávky Ovesná a silnice Černý Kříž – Nová Pec.
Popis stanoviště: Jedná se o rovinatou nivu na pravém břehu Vltavy. Většina plochy je porostlá rašelinnou smrčinou, která degraduje díky zastavení přítoku vody. Centra uprostřed lokality tvoří blatkové bory, v části u řeky jsou údolní jasanovo-olšové luhy a olšiny s mokřadními vrbinami. V bezlesní malé luční části (západní) jsou přechodová rašeliniště a mechová slatiniště. V těchto místech, kde přitékají toky ze západní strany nad lokalitou, dochází k rozlivu přitékajících vod a vtékání do rýh po obvodu lokality.
Co je problém: Lokalita byla v minulosti sycena vodou z kapilárních toků, které pramení nad západní částí plochy. Tuto vodu nyní podchycují rýhy po obvodu lokality a odvádějí jí dvěma rýhami přímo křížem přes lokalitu do řeky Vltavy. Jižní je v prostoru vyústění do Vltavy velmi zahloubená (hloubka přes dva metry). V lese v západní části lokality v rašelinné smrčině je několik rýh podchycujících vodu pod přítoky ze svahu nad lokalitou. Les je odvodněný a tím dochází k degradaci biotopů, mizení rašeliníků, houstnutí a zarůstání smrkovým podrostem.
Cíl revitalizace: Hlavním cílem je obnova přírodního vodního režimu a zlepšení zadržování vody v této ploše. Dalším důležitým cílem je podpora obnovy místních porostů rašelinných smrčin a blatkových borů, které byly v minulosti poškozeny vysoušením. Tyto biotopy jsou evropsky významným (prioritním) biotopem chráněným v soustavě Natura 2000.
Jaké je řešení: Odvodňovací kanály, které vedou křížem přes lokalitu, přehradíme dřevěnými přepážkami z prken, čímž se zvedne hladina podzemní vody a zastaví se odtékání vody z potůčků nad lokalitou. Přepážky budou umístěné tak, aby voda stoupla na úroveň cca 20 cm pod povrchem, což je optimální hladina pro rašelinné smrčiny. Prostory s vodou mezi přepážkami budou zasypány materiálem z okolí, dříve vyhrnutým při hloubení kanálů, vázanými hatěmi ze smrkových větví a zeminou. Jde o to, aby kanály nejen přestaly fungovat a stoupla tak hladina podzemní vody, ale aby pokud možno zmizely z krajiny, zarostly a zanesly se hlínou. V rovinatých územích to už mnohde probíhá spontánně – do kanálů napadaly stromy, které vytvořily přirozené přehrážky a za nimi se ve stojaté bahenní vodě ujaly rašeliníky.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Údolní vrchoviště v nivě na pravém břehu Vltavy, 2 km severně od Nové Pece. Vrchoviště je obklopeno porosty podmáčených smrčin silně poznamenaných odvodněním a dlouhodobým hospodařením.
Problém a řešení: Celá lokalita je obkroužena a protnuta povrchovými kanály, které odvádí vodu z přítomných mokřadů. Odvodňovací kanály budou přehrazeny a zasypány tak, aby se zvýšila hladina podzemní vody a podpořil proces rašelinění.
Roviny
Rozloha: 42 ha
Nadm. výška: 880 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 11 430 m
Umístění: Lokalita se nachází v severozápadní části NP Šumava v prostoru pod státní silnicí Dobrá voda – Železná ruda a sleduje údolnici mezi horou Březník (ten méně známý) a touto silnicí. Ze severozápadní strany je ohraničena Žákovou cestou.
Popis stanoviště: Lokalita je tvořena ze dvou typů ploch. Jeden jsou rašelinné a podmáčené smrčiny a druhý je tvořen dlouhodobě neobhospodařovanými loukami, které jsou ponechány spontánnímu vývoji s prameništi, mechovými slatiništi a smilkovými trávníky. Jedná se o jižní svah pod státní silnicí Hartmanice – Železná Ruda, kde před II. světovou válkou stávala osamocená hospodářská stavení.
Co je problém: Naši předci se snažili vytěžit z lesa a luk co nejvíce a tak vytvořili síť odvodňovacích rýh jak v lesích tak i lukách. A protože to udělali dobře, dokázali les i louky dobře odvodnit tím, že odvedli vodu rýhami z pramenišť nejkratší cestou dolů do potoka v údolí. Les je díky tomu suchý a je zde praktikováno lesní hospodaření. Z rašelinných smrčin pod mokřady kvůli vysušení praktiky zmizel rašeliníkový koberec. V horní části nad rašelinným lesem se nachází rašelinná březina, nad níž jsou prameniště s rýhami. Tato je degradovaná a skoro suchá. V ní jsou fragmenty původních mokřadů v místech pramenišť. Hlavní svody po svahu dolů jsou značně zahloubené, místy až dva metry. Mokrý rašelinný les zde již existuje jen v malých ploškách na jihu lokality. Podobné je to i s loukami. Jsou díky plošné husté síti rýh suché, původní biotopy jsou jen ve vlhkých místech odvodněných pramenišť.
Cíl revitalizace: Hlavním cílem je zvednutí hladiny v prameništích, zastavení odtoku vody hlubokými svodnými rýhami a vrácení malých toků pokud možno do původních tras. Dalším důležitým cílem je podpora obnovy místních porostů rašelinných smrčin, které byly v minulosti poškozeny vysoušením a těžbou. V lukách je třeba zadržet vodu a vrátit jim tím pádem charakter zamokřených luk s rašeliništi, horskými smilkovými trávníky a mechovými slatiništi. Biotopy rašelinné smrčiny, rašelinné březiny, horské smilkové trávníky a mechová slatiniště jsou evropsky významnými (prioritními) biotopy chráněnými v soustavě Natura 2000.
Jaké je řešení: Odvodňovací kanály v prameništích přehradíme dřevěnými hrázkami z prken, čímž vznikne kaskáda vodních „tůní“. Přepážky budou umístěné tak, aby voda stoupla na úroveň cca 5 cm pod povrchem země. V rašelinných smrčinách bude hladina zvednutá cca 20 cm pod úroveň terénu. Prostory mezi přepážkami budou zasypány materiálem dříve vybagrovaným při hloubení kanálů (tam kde zůstal na březích), vázanými hatěmi ze smrkových větví, dřevní hmotou, drny a zeminou. Chceme tím zahájit proces přírodního zarůstání kanálů rašeliníky a ostřicemi a suchopýry. Podpoříme tím aktivní rozvoj původních biotopů jak v lesích, tak i na loukách. Rýhy svádějící vodu ze svahů dolů budou přehrazeny a voda bude puštěna v mělkých potůčcích a pokud možno v původních rýhách, tam kde je to v terénu ještě patrné. Kanály budou přehrazené a zasypané tak, aby se voda do nich nemohla vrátit. Na vhodných místech budou vyhloubeny mělké ploché jámy (materiál se bude hodit k těsnění hrází) a až do nich nastoupá podzemní voda, která v rašelinném lese není nikdy moc hluboko, tak je osázíme vhodnou mokřadní vegetací. To pomůže rychlejšímu zarůstání a podpoří vzácné rostliny.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Lokalita se nachází v západní části NP Šumava pod silnicí Dobrá Voda – Železná Ruda, na samém okraji kotliny Křemelné. Tvoří ji silně odvodněné rašelinné a podmáčené smrčiny, ve východní části s navazujícími mokrými loukami a remízky náletových dřevin na odvodněném minerotrofním rašeliništi.
Problém a řešení: Nejvíce odvodněna je západní část lokality s mnoha prameništi, která protíná síť povrchových kanálů. Ty je třeba zablokovat a zasypat. Součástí drenážního systému se stalo i několik napřímených potůčků, které se budou vracet do původního mělkého koryta.
Stráženská
Rozloha: 135 ha
Nadm. výška: 820 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 17 500 m
Umístění: Lokalita se nachází na východním svahu pod státní silnicí Strážný – Philipsreut jižně pod obcí Strážný v jižní části NP Šumava. Východní hranici tvoří řeka Řasnice. Luční plocha pod obcí Strážný se rozprostírá okolo říčky Častá a Kořenského potoka.
Popis stanoviště: Lokalitu tvoří dva rozdílné prostory. Sever je široká niva říčky Častá s jejím přítokem, kterým je Kořenský potok. Tato plocha je celá zatravněná a je užívána pro pastvu. Na severu této části je rašelinná smrčina. Druhou velkou část tvoří Stráženská slať, kterou je rašeliniště s klečí a jeho okolí směrem k řece Řasnici s hezkými rašelinnými březinami a brusincovými bory. Rašelina byla z její malé části na severovýchodní straně směrem k řece Řasnici v minulosti vytěžena. Celá plocha vrchoviště byla rozparcelována. Naštěstí k průmyslové těžbě nedošlo. V ploše rašeliniště je možné najít rosnatky, je též místem, kde se vyskytuje tetřívek.
Co je problém: Celá severní travnatá část je odvodněna sítí kanálů, které jsou zároveň kolem linie železné opony a podél říčky Častá. Kořenský potok pod silnicí až do soutoku s říčkou Častá je veden hlubokou a širokou rýhou. Do něj jsou zaústěny rýhy odvádějící vodu z celého okolí tohoto potoka. Další rýhy v této části lokality jsou vedeny přímo do říčky Častá. Jižní část, kterou tvoří Stráženská slať, byla před mnoha lety rozparcelována na segmenty pro těžbu rašeliny. Těžba proběhla jen v severovýchodní části této slatě. Rýhy v celé ploše kolem jednotlivých segmentů jsou již většinou zarostlé. Funkční zůstávají částečně rýhy po obvodu slati a jedna hluboká rýha v severozápadní části, která odvádí vodu od pramenišť.
Cíl revitalizace: Hlavním cílem je obnova přírodního vodního režimu a zlepšení zadržování vody v krajině. Dalším důležitým cílem je obnova Kořenského potoka a jeho vedení původním korytem, které je v severní části louky ještě znatelné. Dalším cílem je zrušení kanálů okolo rašeliniště - zvláště pak rýhy v jeho severozápadní části a tím zvýšení hladiny vody v těchto prostorách.
Jaké je řešení: Odvodňovací kanály přehradíme dřevěnými přepážkami z prken a materiálem z okolí těchto rýh. Přednostně použijeme materiál vytěžený při kopání těchto rýh. Tím vznikne kaskáda vodních „tůní“. Přepážky budou umístěné tak, aby voda stoupla na úroveň cca 20 cm pod povrchem země v prostorách luk a 5 - 10 cm v rašeliništi, což je optimální hladina pro tyto biotopy. Prostory s vodou mezi přepážkami budou zasypány materiálem dříve vyhrnutým při hloubení kanálů (povětšinou zůstal na březích).
Kořenský potok, který je dnes veden přímou a velmi hlubokou rýhou, bude převeden do původního koryta, které je ještě znatelné, a rýha po něm bude přehrazena dřevěnými přepážkami tak, aby se do něj voda již nemohla vrátit. Materiál k zasypání je vedle rýhy z doby jejího bagrování.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Lokalita se nachází jižně od obce Strážný. Jedná se o rozsáhlé údolní vrchoviště s porosty borovice blatky i s ostrůvky otevřených ploch s keříčkovou vegetací. Část vrchoviště byla ovlivněna ruční těžbou rašeliny, severní část byla ovlivněna přítomností velkého rybníka. Zbytky jeho hráze jsou zde patrné dodnes. V okolí vrchoviště jsou četné rašelinné a ostřicové louky.
Problém a řešení: Největším problémem je hustá síť odvodňovacích kanálů v severní bezlesé části. Tyto kanály budou přehrazeny a z větší části zasypány. Regulovaný Kořenský potok bude vrácen do dosud patrného původního koryta.
Vchynice-Tetov
Rozloha: 21 ha
Nadm. výška: 1 000 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 4 300 m
Umístění: Východní svah Adamovy hory, jež se sklání směrem k řece Vydře. Přímo nad turistickou cestou Modrava – Rokyta.
Popis stanoviště: Jedná se především o silně podmáčené rašelinné louky a rašelinné březiny, či smrčiny. Na této lokalitě nalezneme spousty pramenišť s charakteristickou mokřadní vegetací. Bohužel tato stanoviště jsou značně poškozená sítí velmi hlubokých odvodňovacích rýh. Navíc se zde nachází i podzemní drenážní systém.
Co je problém: Původní potočiště se na lokalitě již v podstatě nenachází. Vše bylo narovnáno a svedeno do velmi hlubokých příkopů. Některé úseky koryt jsou dokonce vyloženy betonovými panely k dosažení co nejrychlejšího odtoku. Většina pramenišť byla proťata odvodňovacími kanály, to vše negativně ovlivňuje vzácná mokřadní společenstva.
Cíl revitalizace: Zadržet vodu v povodí co nejdelší dobu, tak jak by tomu bylo v přirozené podobě před odvodněním. Dále je třeba zvýšit hladinu podzemní vody a odtok vody navrátit do mělkých a meandrujících koryt.
Jaké je řešení: Přehradit kanály, zadržet vodu v prameništích, vrátit potoky do svých původních koryt. To vše napomůže ke zpomalení odtoku a ke znovuzavodnění mokřadních stanovišť.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Pestrá mozaika rašelinných mokřadů na mírném podmáčeném svahu severně od Modravy v povodí řeky Vydry. V blízkém okolí bývala dnes již zaniklá obec Vchynice-Tetov. Členitý komplex mokřadů tvoří menší vrchoviště, rašelinné smrčiny a zrašelinělé plochy s náletovými dřevinami a mnoha prameništi, rašelinné ostřicové louky, vlhké travnaté louky a smilkové trávníky.
Problém a řešení: Lokalita je dokonale odvodněná prostřednictvím dvou zahloubených toků se zpevněnými břehy a systematické podzemní i povrchové drenáže. Povrchové rýhy v rašelinných biotopech budou přehrazeny, systematická drenáž na bezlesí bude zrušena přehrabáním a ucpáním, regulovaným tokům bude vytvořeno nové mělké meandrující koryto.
Zhůří
Rozloha: 109 ha
Nadm. výška: 950 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 21 369 m
Umístění: Jedná se o západní část NP Šumava a lokalita se nachází na jihozápadním svahu k řece Křemelné (Zhůřský potok) pod horou Hadí vrch (1021 m n. m.). Protíná ji účelová cesta od Starého Brunstu na křižovatku u Staré hutě.
Popis stanoviště: Plochu nad cestou v horní části tvoří sukcesní plochy na rašelinných, mokrých loukách, do kterých přitékají potůčky z lesa nad lokalitou. Tato část je součástí přírodní rezervace Zhůřská pláň. Spodní část mezi cestou a řekou je zahrnuta do I. zóny NP Šumava. Zde převládají otevřené luční plochy částečně přecházející v zaplavovanou nivu s liniovými břehovými porosty a mokřady.
Co je problém: Odvodňovací rýhy v severní části podchycují přitékající kapilární toky, protínají prameniště nebo pramenné oblasti s cílem co nejkratší cestou odvést tyto vody do hlavních rýh. Všechny tyto rýhy odvádějící vodu od pramenišť přímo po svahu jsou silně poznamenané erozí, která neustále pokračuje. Voda z těchto rýh protéká propustky přes účelovou cestu a pod ní rýhami do Křemelné. V místech pod propustky jsou rýhy velmi prohloubené. Celá plocha je odvodněna mnoha rýhami a tím vysušena.
Cíl revitalizace: Hlavním cílem je zastavení odtoku vody z pramenišť v horní části lokality a zrušení přímých kanálů, které ji odvádějí. Tím se podpoří obnova přírodního vodního režimu a zlepší se funkce zadržování vody v krajině. Dalším důležitým cílem je obnovení původních potůčků pro přirozený odtok vody od pramenišť po jejich původních trasách, které jsou místy ještě znatelné. Posledním cílem je zrušení plošně rozmístěných rýh, které vysušují každou mokrou plochu prameniště. Tím chceme lokalitě vrátit přírodní funkci zadržení vody v krajině a podpořit její sukcesní vývoj.
Jaké je řešení: Odvodňovací kanály v prameništích a v horní části lokality přehradíme dřevěnými přepážkami z prken a okolního materiálu a tím zastavíme vysoušení lokality pod nimi. Kapilární toky z prostoru nad lokalitou, které jsou přírodní a přitékají z pramenišť, pustíme do jejich původních potočišť. Hlavní hluboké kanály svádějící vodu od pramenišť a kapilárních přítoků po svahu poznamenané erozí budou přehrazeny přepážkami z prken a zasypány tak, aby se do nich voda nemohla vrátit. Materiál na zasypání se použije z okolí rýh, kde je uložen z doby jejich hloubení. Budou se také používat vázané hatě z větví stromů z okolí s přisypáním zeminou. Jde o to, aby kanály nejen přestaly fungovat a stoupla tak hladina podzemní vody, ale aby pokud možno zmizely z krajiny, zarostly a zanesly se hlínou. V rovinaté části lokality v nivě Křemelné toto už probíhá spontánně. Do kanálů napadaly staré stromy a i s pomocí bobra a vytvořily přirozené přehrážky, které se zanáší naplaveným materiálem a za nimi se ve stojaté bahenní vodě ujímají rašeliníky, ostřice a suchopýry. Plánovanými zásahy pomůžeme rychlejšímu zarůstání a podpoříme vrácení původních biotopů v této lokalitě.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Rozsáhlá lokalita se svahovými mokřady v povodí říčky Křemelné v nejzápadnější části NP, protnutá silničkou Starý Brunst – Staré Hutě. Členitá mozaika různých mokřadů s mnoha prameništi, rašelinnými a mokrými loukami, a rozsáhlými sukcesními plochami je součástí přírodní rezervace Zhůřská pláň.
Problém a řešení: Všechna prameniště v horní části svahu jsou podchycena odvodňovacími kanály, které vodu rychle svádějí po spádnici do Křemelné. V území je několik napřímených potoků, které díky svažitosti terénu silně erodují. Pod cestou je největším problémem plošné odvodnění mokrých luk povrchovými kanály. Napřímené potoky je třeba vrátit z erozních rýh do přírodního potočiště, které je místy dosud patrné. Odvodňovací kanály budou zablokovány a zasypány. Obnoveným potokům budou přizpůsobeny propustky pod silnicí.
Černohorský močál
Rozloha: 11 ha
Nadm. výška: 1 180 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 1 600 m
Umístění: Lokalita se nachází na svazích Černé hory. Zároveň tak tvoří rozvodí mezi řekami Teplá Vltava a Vydra. Kdysi tuto lokalitu protínala železná opona.
Popis stanoviště: Jedná se převážně o horská vrchoviště s klečí či přechodová rašeliniště. Východní a jižní části lokality (okolo Vltavské svážnice) již v minulosti prošly dvěma revitalizačními etapami. Nyní je na řadě poslední západní část. Lokalita je známá také díky výskytu tetřeva hlušce.
Co je problém: Horské vrchoviště bylo protnuto hlubokými odvodňovacími kanály, které snižují hladinu podzemní vody v rašeliništi a tím se toto vzácné stanoviště postupem času mění ve smrkový les.
Cíl revitalizace: Vrátit vodu horskému vrchovišti, aby se opět mohl nastartovat proces rašelinění. Tím bude zastavena degradace stanoviště, díky čemuž pomůžeme všem mokřadním druhům, které by se zde měly přirozeně vyskytovat.
Jaké je řešení: Přehrazení hlubokých odvodňovacích kanálů kaskádou hrázek. Tím dosáhneme zvýšení hladiny podzemní vody a podpoříme horské vrchoviště ve svém přirozeném vývoji.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Horské vrchoviště s klečí a malými otevřenými plochami obklopené porosty rašelinných smrčin v sedle pod Černou horou jihozápadně od obce Kvilda. Rašeliniště je protnuto linií bývalé „železné opony“, kterou sledují hluboké odvodňovací kanály, jež byly v uplynulých letech již úspěšně zablokovány.
Problém a řešení: 3. etapa revitalizace na této lokalitě řeší zbývající úseky obvodových kanálů lemujících vrchoviště. V rámci projektu budou přehrazeny a zasypány.
Nové Údolí
Rozloha: 59 ha
Nadm. výška: 810 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 9 300 m
Umístění: Lokalitu najdeme v jihovýchodní části Národního parku Šumava mezi obcí Stožec a státní hranicí s Německem. Leží asi 2 kilometry severně od bývalé osady a železniční stanice Nové Údolí. Jihovýchodní hranici území tvoří Studená Vltava přitékající ze sousedního Bavorska.
Popis stanoviště: Nejcennější část představuje vrchoviště v jižní části lokality, které je součástí první zóny národního parku. Vrchoviště je porostlé klečí, na kterou navazují rašelinné smrčiny. V minulosti byla část vrchoviště odlesněna a narušena těžbou rašeliny. Střední část lokality po obou stranách zpevněné cesty je tvořena druhotným bezlesím. Převážně se jedná o druhově chudé vlhké louky narušené odvodněním, jen na menších plochách se zachovala luční rašeliniště. Zalesněná severní část zahrnuje rozsáhlou pramennou oblast, která byla důkladně odvodněna. Na místě původních podmáčených a rašelinných smrčin dnes najdeme husté porosty mladých smrkových kultur.
Co je problém: K odvodnění došlo zejména v pramenné oblasti v severní části lokality. Zde byla vytvořená hustá síť kanálů, které ústí do několika regulovaných výrazně zahloubených drobných vodotečí. Kanály důsledně odvodňují všechna prameniště. Obvykle jsou necelý 1 metr hluboké, v několika případech i hlubší. Všechny vodoteče z lesní části lokality jsou svedeny do dvou rovnoběžných hlubokých kanálů, které ústí do propustku pod silnicí. V nelesní části lokality je odvodnění méně výrazné. Kromě regulované vodoteče, která protéká podél východního okraje vrchoviště a dvou rovnoběžných kanálů odvádějících vodu z lesní části lokality, byly zaznamenány převážně mělčí, v některých místech zarůstající kanály. Vrchoviště je protnuto lesním průsekem s příkopy po obou stranách, který je pozůstatkem „Železné opony“.
Cíl revitalizace: Hlavním cílem plánovaných opatření je obnova přírodního vodního režimu a prameništního systému v severní části lokality.
Jaké je řešení: Odvodňovací kanály budou zablokovány pomocí dřevěných přepážek a následně zasypány. Regulovaný potok i jeho drobné přítoky se pokusíme navrátit do jejich původních mělkých koryt. Všechna opatření by měla vést ke zvýšení hladiny podzemní vody. Obnova podmáčených a rašelinných lesů by měla být podpořena také prořezávkami v hustých smrkových mlazinách. Ty by měly porosty prosvětlit, podpořit růst rašeliníků a omezit ztráty vody výparem.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Svahové mokřady nad nivou Studené Vltavy jižně od obce Stožec nedaleko státní hranice s Bavorskem. Malebné území se silně odvodněnými prameništi bezejmenného přítoku Vltavy schovanými pod mlazinami smrku a s mokrými a rašelinnými loukami, jimiž protéká napřímený potok. V blízkosti Vltavy je horské vrchoviště.
Problém a řešení: Největším problémem je odvodněná pramenná oblast a napřímené koryto potoka. Povrchové kanály v území budou zablokovány a zrušeny, potok bude zčásti převeden do své původní trasy a vymělčen a zčásti bude rozvlněn tak, aby se časem samovolně vytvořilo přírodní koryto.
Silniční slať
Rozloha: 42 ha
Nadm. výška: 990 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 9 365 m
Umístění: Lokalita se nachází po obou stranách cesty mezi Borovými lady a Knížecími pláněmi.
Popis stanoviště: Velmi hustá síť odvodňovacích kanálů, jež neúprosně odvádí vodu a brání tím procesu rašelinění. Také je zde několik silně regulovaných a napřímených koryt vodních toků, což brání jejich přirozenému rozlivu vody do krajiny.
Co je problém: Lesní rašeliniště i rašelinné a mokřadní louky jsou odvodněny sítí kanálů o celkové délce téměř 10 km.
Cíl revitalizace: Zpomalit odtok vody z lokality a zadržet co nejvíce vody v půdě tak, aby les měl dostatek vody pro rašeliníky a další vlhkomilné organismy. Dalším cílem je vrátit vodu zpět z regulovaných koryt do mělkých a meandrujících potočišť.
Jaké je řešení: Jako v řadě dalších stanovišť zejména přehrazováním odvodňovacích kanálů a vytvořením mělkých rozvolněných potočišť.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Odvodněné mlaziny na místě někdejších rašelinných smrčin podél silnice z Borových Lad na Knížecí Pláně. Nejcennější část náleží do přírodní zóny spolu s blízkou Bukovou slatí, která je díky knížeti Schwarzenbergovi chráněna už od roku 1923.
Problém a řešení: Lesní rašeliniště i rašelinné a mokřadní louky jsou odvodněny sítí kanálů o celkové délce téměř 10 km.Všechny kanály budou zablokovány a ve smrkových mlazinách budou provedeny prořezávky s cílem prosvětlit porosty, podpořit růst rašeliníků a snížit ztráty vody z rašeliniště výparem.
Lokalita 1
Rozloha: 0 ha
Nadm. výška: 0 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 0 m
Umístění: Probíhá vyjdenávání o výkupu této lokality.
Popis stanoviště: Probíhá vyjdenávání o výkupu této lokality.
Co je problém: Probíhá vyjdenávání o výkupu této lokality.
Cíl revitalizace: Probíhá vyjdenávání o výkupu této lokality.
Jaké je řešení: Probíhá vyjdenávání o výkupu této lokality.
Dostupnost lokality:
Popis stanoviště: Probíhá vyjdenávání o výkupu této lokality.
Problém a řešení: Probíhá vyjdenávání o výkupu této lokality.
Langreut/Bischofsreut
Rozloha: 22 ha
Nadm. výška: 900 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 0 m
Umístění: Lokalita leží v bezprostřední blízkosti obcí Langreut a Bischofsreut v katastru Haidmühle. Zahrnuje část povodí potoka "Fuchsbach".
Popis stanoviště: Území představuje unikátní jednu z unikátních oblastí Bavorského lesa. Na žulovém podloží lze očekávat pouze acidofilní druhy rostlin, avšak na této lokalitě najdeme rovněž vápnitá slatiniště s kalcifilními druhy. Jedná se o habitat rozmanité škály druhů rostoucích v mozaice slatinišť a přechodových rašelinišť. Zrašelinělá prameniště v této oblasti je útočitěm rostlinného společenstva Parnassio-Caricetum fuscea, které se dříve rozprostíralo na lokalitě v mnohem širším měřítku.
Co je problém: Lokalita postupně vysychá, a to následkem umělého ovodnění povrchovými kanály, zalesnění smrkovou monokulturou v jedné části a náletem a zarůstáním břízou v další části. Odvodňovací kanály a transpirace dřevin způsobují progresivní vysušování a typická rašelinná vegetace se z území pomalu vytrácí. Dalším problémem je v blízkosti vybudovaná vodní nádrž na okraji lokality, pod níž je hlubokým kanálem vedena odvodňovací roura.
Cíl revitalizace: Vodní režim území bude uveden do stavu blízkému přírodě. Hladina podzemní vody bude uvedena do původního stavu tak, aby se rašeliniště mohlo začít regenerovat a typická rašeliništní vegetace začala území opět zarůstat. V území plánuje BUND Naturschutz další výkup půdy, aby mohla být zajištěna konektivita hydrologické sítě a tak zabezpečeno zvýšené úsilí v ochraně biotopů a klimatu v území.
Jaké je řešení: Kanály budou přehrazeny a vyplněny materiálem, náletové dřeviny a další nepůvodní vegetace bude odstraněna. Odvodňovací roura bude převedena a původní kanál zpětně zahrnut.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Území představuje unikátní jednu z unikátních oblastí Bavorského lesa. Na žulovém podloží lze očekávat pouze acidofilní druhy rostlin, avšak na této lokalitě najdeme rovněž vápnitá slatiniště s kalcifilními druhy. Jedná se o habitat rozmanité škály druhů rostoucích v mozaice slatinišť a přechodových rašelinišť. Zrašelinělá prameniště v této oblasti je útočitěm rostlinného společenstva Parnassio-Caricetum fuscea, které se dříve rozprostíralo na lokalitě v mnohem širším měřítku.
Problém a řešení: Lokalita postupně vysychá, a to následkem umělého ovodnění povrchovými kanály, zalesnění smrkovou monokulturou v jedné části a náletem a zarůstáním břízou v další části. Odvodňovací kanály a transpirace dřevin způsobují progresivní vysušování a typická rašelinná vegetace se z území pomalu vytrácí. Dalším problémem je v blízkosti vybudovaná vodní nádrž na okraji lokality, pod níž je hlubokým kanálem vedena odvodňovací roura.
Kanály budou přehrazeny a vyplněny materiálem, náletové dřeviny a další nepůvodní vegetace bude odstraněna. Odvodňovací roura bude převedena a původní kanál zpětně zahrnut.
Wagenwasser
Rozloha: 11 ha
Nadm. výška: 910 m n. m.
Délka odvodňovacích kanálů: 0 m
Umístění: Území leží v pramenné oblasti potoka "Wagenwasser" mezi obcí Vorderfirmiansreut a Česko-německou hranicí v katastru Philippsreut. Potok Wagenwasser teče severovýchodním směrem a na trase se stává Hraničním potokem.
Popis stanoviště: Velká část pramenné oblasti byla v minulosti využívána jako tzv. "lesní palouky" po dobu téměř dvou století. Toto historické využití a drobná mozaika různých druhů rašelinišť a mokřadů má za následek výskyt enormího počtu rostlinných druhů. Pouze pozůstatky vegetace z dob řízeného zaplavování přetrvaly v blízkosti potoka.
Co je problém: Síť odvodňovacích kanálů zapříčinila odvodnění lokality, které způsobuje stupňujcící vysušení lokality. Zalesnění smrkem a spontánní nálet lokalitu odvodňuje skrze transpiraci ještě více a rašelinné biotopy plíživě degradují, rašelinná vegetace se ztrácí.
Cíl revitalizace: Cílem je kompletní znovuzavodnění lokality a optimalizace podmínek pro vývoj strukturně bohatého rašelinného lesa. Za tímto účelem plánujeme výkup dalších pozemků.
Jaké je řešení: Odvodňovací kanály budou přehrazeny a vyplněny materiálem, čímž zabezpečíme stálé navýšení a stabilizaci hladiny podzemní vody. Některé náletové dřeviny budou vyřezány, díky čemuž zajistíme dostatek světla pro šíření rašeliníku.
Dostupnost lokality: Obsah bude doplněn.
Popis stanoviště: Velká část pramenné oblasti byla v minulosti využívána jako tzv. "lesní palouky" po dobu téměř dvou století. Toto historické využití a drobná mozaika různých druhů rašelinišť a mokřadů má za následek výskyt enormího počtu rostlinných druhů. Pouze pozůstatky vegetace z dob řízeného zaplavování přetrvaly v blízkosti potoka.
Problém a řešení: Síť odvodňovacích kanálů zapříčinila odvodnění lokality, které způsobuje stupňujcící vysušení lokality. Zalesnění smrkem a spontánní nálet lokalitu odvodňuje skrze transpiraci ještě více a rašelinné biotopy plíživě degradují, rašelinná vegetace se ztrácí.
Odvodňovací kanály budou přehrazeny a vyplněny materiálem, čímž zabezpečíme stálé navýšení a stabilizaci hladiny podzemní vody. Některé náletové dřeviny budou vyřezány, díky čemuž zajistíme dostatek světla pro šíření rašeliníku.