Na suché pole neprší, říkávali dříve sedláci. To byly ještě časy, kdy voda bývávala téměř všude. A rovněž v českém jazyce, především v lidových rčeních, se díky tomu vyskytuje často. Ovšem dnes, zdá se, pomalu míříme ke stavu, kdy vodu asi budeme mít už jen v té řeči. Pěkně nám teče do bot a nepomůže nám ani svěcená voda. Skutečně budeme tak dlouho chodit se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne? Sucho se stupňuje a voda chybí.
Proč je tomu tak? Příliš jsme krajinu změnili a vodu z ní vytlačovali namísto toho, abychom si jí vážili. Mokřady jsou jedním z krajinných prvků, jejichž celkovou plochu jsme v české kotlině zredukovali na zhruba jednu třetinu původní rozlohy. Přitom mají pro vodní režim (a nejen pro něj) nenahraditelný význam!
Nezbývá než se poučit z předchozích nezdarů a vydat se lepší cestou. Mokřady chránit, obnovovat, často je to ale tak jednoduché, že stačí určitá místa ponechat bez kultivace a mokřad vznikne spontánně bez práce a investovaných prostředků.
Proto tým projektu „LIFE for MIRES“ k tomuto dni přeje našim mokřadům, abychom si je do budoucna více považovali.